"Doufám, že návštěvou Benedikta XVI. církev v ČR pookřeje,"

říká apoštolský nuncius mons. Diego Causero

V rozhovoru s italským redaktorem Vatikánského rozhlasu Sergio Centofantim odpovídal apoštolský nuncius v České republice mons. Causero nejprve na otázku, jak vidí církev v naší vlasti:

„Je to komunita, která vyšla z období útlaku, pronásledování, a která zůstala tak trochu poznamenána touto situací, kdy jí někdo rozkazoval a dosud ještě plně nenabyla odvahy ani mezi kněžími a biskupy. Zároveň je to církev početně nevelká, protože představuje přibližně 30% obyvatelstva, ale je plná kvasu, zejména mezi mladými, jak kněžími, tak laiky. Je to církev, která čeká na silné vůdce, aby udělala krok kupředu.“

A jaké by měly být její priority?

„Vytvořit jádro, základnu křesťanů, kteří budou mít dobrou náboženskou formaci a nejen náboženskou formaci, ale také cit pro dobré společenství, které bude v kontaktu s životem všech obyvatel a které bude radostné. Když přijedete do Čech, máte dojem, že země je naprosto křesťanská, vidíte krásné kostely atd. Mimochodem je tady nejkrásnější baroko v Evropě. A nejen, že je to křesťanská krajina, ale existují tu i určité specifické projevy křesťanství. Já říkám, že kostely v Praze se obrazně řečeno usmívají, protože jsou vybudovány v době, kdy církev dominovala, byla to církev triumfující. Kostely jsou plné andělů, jásajících mučedníků atd. Je to zvláštní pocit, který by se do církve měl vrátit, aby církev byla hrdá na svou minulost, protože to, co v Čechách je, a na co jsou Češi hrdí a co turisti jezdí obdivovat souvisí s církví nebo je církví inspirováno. Je proto zapotřebí velmi dobré katecheze, nepodléhat strachu, a pak radostného pojetí církve, protože je to právě církev, která má ohromnou tradici, na kterou může být v České republice hrdá.“

Jaké plody si od cesty slibujete?

„Já bych si velmi přál, aby česká církev trochu vnitřně zesílila, aby se oživila, aby přijala také trochu vnitřní radosti, aby představila Čechům svou vlastní tvář. Myslím si totiž, že část církve zůstala jakoby svázána určitým typem vztahu ke státu, který je poznamenán hořkostí po perzekucích, kterým byla vystavena, a také postojem kladení požadavků na stát, který nevyřešil všechny problémy, které zůstaly otevřeny. Doufám, že papež dokáže povzbudit biskupy, oživit smysl pro jednotu mezi kněžími a dodat chuť hlásat evangelium, aby církev reprezentovala to, čím je.“