Vánoční pozdrav arcibiskupa Jana Graubnera

Drazí bratři a sestry,

každému z Vás přeji a vyprošuji pravou vánoční radost, která nespočívá jen ve sváteční pohodě a vzájemné štědrosti, ale především v přijetí Krista, který přichází jako Spasitel do našeho života, do naší situace, do našich problémů. Kristus není náš pomocníček, na kterého hodíme své starosti, není jen děťátko probouzející pocit něhy a milých vzpomínek, není pracovník reklamní agentury na vánoční dárky. Je to mocný Bůh, který se nám celý daruje, a promění celý náš život, když ho skutečně přijmeme a dáme mu to místo, které mu patří.

Kam spěje život bez jeho vlády, vidíme na našich krizích osobních i společenských a hospodářských. On, který se narodil ve chlévě a zemřel na kříži, se krizím nevyhýbá, ale prochází jimi jako vítěz. To zakusili slepí, hluší, chromí i hladoví, kteří se na něj s důvěrou obrátili. Je-li naším skutečným Bohem, jestliže uznáváme jeho moc a odevzdáme mu vládu nad svým srdcem, můžeme počítat s jeho zázraky i dnes. I dnes dokáže uzdravit naše rodiny, naši společnost.

V uplynulém roce se nám dostalo zvláštního povzbuzení, když nás navštívil Svatý otec. Jeho první kroky směřovaly k betlémskému Děťátku. Pokorně klekl před Pražským Jezulátkem, kde se modlil za děti a jejich rodiny. Kromě jiného tam řekl:

Jezulátko nám svou dětskou něhou zpřítomňuje Boží blízkost a lásku. Uvědomujeme si, jakou máme v jeho očích cenu. Protože právě díky němu jsme se my sami stali Božími dětmi. Každá lidská bytost je Božím dítětem, a tedy naším bratrem, a jako takovou je třeba ji přijímat a vážit si jí. Kéž by si toto uvědomila i naše společnost! Každá lidská osoba by pak byla hodnocena ne podle toho, co má, ale podle toho, čím je, protože ve tváři každé lidské bytosti, bez rozdílu rasy či kultury, se zračí Boží obraz. To platí především pro děti.

Dále řekl: Myslím na vaše rodiny a rodiny po celém světě, na jejich radosti a starosti. Sjednoťme se v modlitbě a prosme u Jezulátka o dar jednoty a svornosti pro všechny rodiny. Mysleme obzvláště na ty mladé rodiny, které musí vynakládat mnoho úsilí na bezpečí a důstojnou budoucnost svých dětí. Prosme za rodiny v obtížných situacích, zkoušené nemocemi a bolestí, za ty, které jsou v krizi, rozvrácené, nebo trýzněné nesvorností či nevěrou. Všechny je svěřme Pražskému Jezulátku, protože víme, jak důležité jsou stabilní a jednotné rodiny pro skutečný pokrok společnosti a budoucnost lidstva.

Drazí bratři a sestry, přistupujme v těchto dnech k betlémům s myšlenkami Svatého otce a prosme za rodiny. Papež odevzdal Jezulátku jako svůj dar zlatou korunku. Tím ukázal, koho uznává za svého krále, kdo vládne v jeho srdci, u koho hledá pomoc a radu, kdo má dobré řešení problémů osobních i společenských.

Udělejme i my podobný krok ve chvíli svatého přijímání, kdy se v našem srdci narodí Kristus skrze přijetí Eucharistie, nebo ve chvíli adorace u betléma. Zvolme si Ježíše za svého krále a požádejme ho, ať nám vládne, to znamená, že jeho přání bude pro nás zákonem. On se pak nedá zahanbit a ukáže se jako náš Spasitel, který uzdravuje a dává naději.
Každému z Vás pak přeji plnost vánoční radosti z osobního setkání s Kristem. K tomu ze srdce žehná

Váš arcibiskup Jan