Maxmilián, baron Sommerau-Beckh


5. / 59. Maxmilián, baron Sommerau-Beckh

kardinál

1837–1853

Narodil se ve Vídni 21. prosince 1769, kde jeho otec, nezámožný šlechtic, sloužil u císařského dvora jako důstojník. V duchu rodinné tradice nastoupil Maxmilián nejprve vojenskou dráhu, zúčastnil se i posledních bojů proti Turkům, ale po rozkolísaném mládí se pod vlivem svého strýce, pozdějšího biskupa ve Würzburku, rozhodl pro kněžství. Vstoupil do semináře ve Vídni a na kněze byl vysvěcen roku 1797. Působil jako kaplan ve Vídni a vynikl jako kazatel a charitativní pracovník.

Roku 1815 dostal císařovou přímluvou kanonikát v Olomouci, kde se rychle sžil s novým prostředím. Postupoval v hodnostech a po náhlé smrti arcibiskupa Chotka byl přispěním nejvyššího kancléře Mittrovského 21. ledna 1836 nečekaně zvolen nástupcem. Byl to zřejmý projev důvěry v jeho vynikající schopnosti ducha a činorodou vůli.

Platí mu velký obdiv: i když mu již bylo 67 let, vyvinul Sommerau-Beckh tak požehnanou činnost, že se značně přiblížil vzoru Karla z Liechtensteina, jehož vědomě napodoboval. Měl podobný smysl pro stavitelství a hned po svém nastoupení velkoryse opravil kostel sv. Mořice v Kroměříži. V Kroměříži je též nejvíce staveb jím zbudovaných. Roku 1841 dokončil přestavbu kněžského semináře v Olomouci.

Staral se všemožně, aby povznesl úroveň arcibiskupských statků a byl za to vyznamenán ruským řádem Bílého orla. Mnoho investoval, aby pozvedl železárny ve Frýdlantě, a proto prodal Rotschildům Vítkovice, nemaje tušení o jejich budoucím rozvoji.

Je nutné vyzvednout jeho horlivost při vizitacích far a velikou štědrost, s níž pečoval o řádné vybavení kostelů bohoslužebnými předměty. Po svém nastoupení se neosmělil hned vystoupit proti josefínskému zasahování do církevní správy, ale postupně se vymanil z vyjetých kolejí. I když měl již 79 let, dovedl pochopit potřeby církve své doby a v roce 1848 byl prvním hierarchou v celé monarchii, který žádal svobodu i pro církev.

Ve zmatcích roku 1848 poskytl císaři Ferdinandu V. spolu s nastupujícím Františkem Josefem I. útočiště v Olomouci a říšskému parlamentu poskytl prostory pro zasedání v Kroměříži. Sommerau-Beckh toho využil a ve třech památných memorandech císaři, vládě a sněmu stanovil požadavky pro svobodný život církve, jež pak byly z valné části pojaty do konkordátu z roku 1855.

Hlavní pastýřskou péči zaměřil na bohoslovce a jejich nízký počet. Podle plánů svého předchůdce adaptoval dosavadní seminář dvoupatrovou nadstavbou. Do nového alumnátu vnesl zároveň ducha vnitřní obnovy. Podle dávné tradice zavedl pro bohoslovce fialově červená cingula. Hned po nastolení vydal příkaz výuky českému jazyku pro všechny německé bohoslovce a podporoval „slovanskou knihovnu“ českých seminaristů. Pro vzrůst kněžských povolání navrhoval dvě církevní gymnázia, která by vedli diecézní kněží.

Kardinálem byl jmenován roku 1850. Zemřel 31. března 1853 a byl pohřben v kostele sv. Mořice v Kroměříži.

 

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
 
 
 
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
31
 
 
 
 
 
 
Add to calendar

Podzimní festival

podzimni-festiva

 

Jubileum
Rudolfa Jana

 

rudolf-jan

 

Majetkové narovnání
(tzv. restituce)

 

majetkove-narovnani

ehp-fondy

OLDIN

 

Apoštolát modlitby

apostolat-modlitby

 

Hledat

 

WebArchiv - archiv českého webu