Svatý Vojtěch


Svatý Vojtěch byl druhým pražským biskupem, ale prvním Čechem a ve své době nejvyšším představitelem církve v českém knížectví. Byl také zárukou její nezávislosti, protože předtím byla podřízena německému biskupství v Řezně. Chceme-li pochopit život a dílo sv. Vojtěcha, je třeba si uvědomit, v jak složité době tehdy žil. Evropa se v l0. století postupně stávala křesťanskou a začínaly se vytvářet jednotlivé státy ve svých historických obrysech. Roku 973 bylo ustanoveno pražské biskupství a knížectví Přemyslovců se dostalo mezinárodního právního uznání. Na evropské jeviště vstoupilo též křesťanské Polsko.
V tomto vývoji měl svoji úlohu i sv. Vojtěch. Znal se s německými císaři, žil nějaký čas v Itálii, hlásal Krista v Maďarsku i v Polsku a vstoupil i na území Pruska, kde nakonec zahynul mučednickou smrtí.
Sv. Vojtěch neměl ve své vlasti lehkou práci. Křesťanská víra u nás teprve zapouštěla kořeny a většina lidu ještě vyznávala pohanství. Světec byl tehdy jedním z nejvzdělanějších mužů Evropy. Roku 982 byl jednomyslně zvolen nástupcem zemřelého biskupa Dětmara a byl vysvěcen v italské Veroně roku 983, kde se právě zdržoval císař Ota II. a mohučský arcibiskup Willigis. Po vysvěcení se skromně vrátil s českým poselstvem do Prahy. Při prosazování opravdu křesťanského života narážel brzy na odpor jak části kléru, tak některých mocných šlechticů. Dvakrát proto musel svatý biskup opustit Čechy. Poprvé chtěl vykonat pouť do Svaté země, ale ta skončila ve slavném benediktinském opatství na Monte Cassinu v jižní Itálii. Odtud se odebral do Říma a tam roku 989 vstoupil s papežovým dovolením do benediktinského kláštera sv. Bonifáce a Alexia. Po noviciátu složil v dubnu 990 slavné řeholní sliby. Konečně došel v klášterním tichu uskutečnění ideálu, který mu byl vůdčí hvězdou od roku 983. Tento skrytý život však nevedl dlouho. Po dvou letech přišlo pro něho do Říma poselstvo z Čech, aby se vrátil na svůj biskupský stolec.
Vojtěch, řeholník a misionář, se tedy vrátil v průvodu dvanácti řeholních bratří a pro ně založil roku 993 v Břevnově první mužský benediktinský klášter. Prvním opatem se stal mnich Anastáz. Biskup Vojtěch se horlivě ujal svého úřadu - procházel rozsáhlou diecézí a navštívil i Slovensko a Uhry. V Ostřihomi pokřtil mnoho Maďarů a syna Gejzova biřmoval na jméno Štěpán. Pro nové, stále se přiostřující spory se šlechtou, musel Vojtěch podruhé opustit svoji diecézi a odešel do svého římského kláštera.
Boleslav II. těžce nesl odchod svého biskupa. Přestože se císař Ota II., mohučský arcibiskup Willigis a papež Řehoř V. spojenými silami snažili přimět Vojtěcha k novému návratu do Prahy, nepodařilo se jim to. Biskup váhal. Od papeže si však vyžádal dovolení, aby mohl jít hlásat evangelium pohanům, nebudou-li ho Čechové poslouchat.
Když se blížil k hranicím vlasti, zastihla ho strašná zpráva, že jeho rodná Libice byla zničena a celý rod Slavníkovců, z něhož pocházel, byl vyvražděn Vršovci. Co mohl po tomto činu ještě očekávat v Čechách? Odebral se hlásat víru jako misionář do Polska a vypravil se s bratry Radimem a Benediktem k divokým Prusům. Tam byl však zavražděn a jeho tělo bylo vhozeno do vody, která je později vyplavila na polském břehu. Bylo to 23. dubna roku 997.
Tělo sv. Vojtěcha vykoupil polský kníže Boleslav Chrabrý a dal ho pohřbít ve Hnězdně, v chrámu Panny Marie. Arcibiskupem se tam stal sv. Radim, Vojtěchův bratr a následovník.Také arcibiskupství ostřihomské v Maďarsku vzniklo přispěním žáků Vojtěchových. Pozdě, ale přece přijali světce Vojtěcha i Češi. Roku l039 přivezli Čechové z Hnězdna, které dobyli, slavnostně do Prahy ne zlato, ale právě ostatky svatého Vojtěcha.
Ovoce Vojtěchova utrpení se obrátilo v požehnání: stal se apoštolem nejen Čech, ale celé střední Evropy. Krátce před totalitním pučem putovala lebka sv. Vojtěcha v roce l947 za arcibiskupa Berana celou naší zemí. Roku l965 papež Pavel VI. apoštolským listem Praga urbs prohlásil sv. Vojtěcha patronem pražské arcidiecéze.
Velké svatovojtěšské oslavy se konaly při příležitosti milénia Břevnovského kláštera v dubnu roku l993. Slavnostní bohoslužby celebroval papežský nuncius G. Coppa spolu s břevnovským opatem Anastázem Opaskem (bývalým dlouholetým vězněm komunistického režimu, který se roku l990 vrátil z exilu) a s dalšími opaty z evropských klášterů ze zemí s živou svatovojtěšskou úctou - z Německa, Rakouska a Švýcarska. Papež Jan Pavel II. povýšil tehdy dekretem Břevnovský klášter na arciopatství. V předvečer svátku sv. Vojtěcha 22. 4. l993 byla přenesena část ostatků světce ze svatovítské katedrály do Břevnova.
Roku l997, kdy uplynulo tisíc let od smrti sv. Vojtěcha, se konaly slavnosti svatovojtěšské také za přítomnosti papeže Jana Pavla II. Chrám sv. Markéty se dočkal velké pocty a tísnily se tam zástupy! Jan Pavel II. dal najevo, jak velice si váží vyjímečné úlohy benediktinského kláštera, založeného sv. Vojtěchem, při evangelizaci našich zemí a budování církve během tisíciletí.
Šedesátý břevnovský opat Anastáz Opasek, OSB by se letos dožil devadesáti let. Není již mezi námi, ale trvale je do našich srdcí zapsán svojí upřímností, optimismem i svými krásnými básněmi. Zejména však obětí života Bohu.

Kalendář akcí

P Ú S Č P S N
 
 
 
1
 
2
 
3
 
4
 
5
 
6
 
7
 
8
 
9
 
10
 
11
 
12
 
13
 
14
 
15
 
16
 
17
 
18
 
19
 
20
 
21
 
22
 
23
 
24
 
25
 
26
 
27
 
28
 
29
 
30
 
 
 
Add to calendar

Podzimní festival

podzimni-festiva

 

Jubileum
Rudolfa Jana

 

rudolf-jan

 

Majetkové narovnání
(tzv. restituce)

 

majetkove-narovnani

ehp-fondy

OLDIN

 

Apoštolát modlitby

apostolat-modlitby

 

Hledat

 

WebArchiv - archiv českého webu