Archeologické objevy jsou dokladem opevnění velehradského kláštera

S novými archeologickými objevy, které byly na Velehradě učiněny v průběhu uplynulých dvou let při rekonstrukci klášterního areálu, se v neděli vpodvečer mohli seznámit návštěvníci Velehradského domu sv. Cyrila a Metoděje. Připraveny ke shlédnutí byly fotografie odkrytých stavebních prvků, vedle toho si ovšem účastníci mohli prohlédnout i movité artefakty.

Všechny dosavadní objevy prezentovali návštěvníkům archeologové Zdeněk Schenk a Jan Mikulík ze společnosti Archaia Olomouc, kteří na výzkumech probíhajících v rámci realizace projektu „Velehrad – centrum kulturního dialogu západní a východní Evropy“ pracují už od září 2009. Archeologickému dohledu byly podrobeny všechny zemní práce v rámci jednotlivých stavebních objektů. Ty byly realizovány jak v podzemí baziliky Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, přilehlé křížové chodbě a kapitulní síni klášterního konventu, tak při architektonickém řešení ploch celého areálu.

V roce 2009 se výzkum soustředil do míst před západním průčelím. Podařilo se zde odkrýt masivní základy dvou opěráků roznášejících původně stropní konstrukci předsíně. V případě jižního se zachovala nadzemní pískovcová patka sloupu. Výzkum dále prokázal, že se v prostoru před západním průčelím pohřbívalo již v době před výstavbou paradisia. V průběhu jara 2011 byl prováděn archeologický výzkum v rámci terénních úprav Stojanova nádvoří. Pod starou dlažbou byla odkryta síť pozdně barokních kanálů odvádějících dešťovou vodu od budovy prelatury (dnes internát Stojanova gymnázia).

V létě roku 2011 se záchranný archeologický výzkum soustředil do prostoru nově budovaného vstupu do lapidária. Za zcela zásadní lze považovat zachycení pozůstatků zděných staveb z období vrcholného středověku. Jde především o část severní a jižní zdi vymezující původně krytý kamenný koridor. Ten propojoval samotnou kvadraturu s východní částí klášterního areálu, kde se nacházel opatský dům, kaple, nemocnice a hospic.

K nejdůležitějším objevům učiněným v rámci záchranného archeologického výzkumu probíhajícího v letech 2009–2011 patří odkrytí části původního opevnění bývalého cisterciáckého kláštera. Původně byl areál kláštera obehnán kamennou hradbou, která byla v nárožích zesílena věžemi. V dějinách archeologického průzkumu na Velehradě byla vůbec poprvé odkryta hranolová věž, která stála v severozápadním nároží klášterního opevnění. V září 2011 byly její pozůstatky nalezeny pod stánkem s občerstvením v uličce mezi farou a mateřskou školou. Tvar věže byl do jisté míry překvapením, neboť se zde dosud počítalo jen s věžemi kruhového půdorysu.

Další věž byla odkryta v říjnu 2011 v zahradě situované východně od baziliky. Letošní výzkum vyvrátil domněnku o naprostém zničení věže, o níž existovaly doklady z výzkumu před sto lety. Odstraněna byla pouze její západní strana, větší část stavby se dochovala. Struktura zdiva nadzemní části je téměř shodná se stavební konstrukcí hranolové věže a obě věže tak byly nejspíše postaveny ve stejné stavební etapě.

V listopadu 2011 se podařilo před stávající pozdně barokní bránou z roku 1769 vedoucí do prostoru internátu Stojanova gymnázia odkrýt základy původní brány, kterou se vstupovalo ze západní strany do areálu kláštera.

Z movitých archeologických nálezů objevených během výzkumu lze vedle početných zlomků kuchyňské keramiky uvést rovněž zlomky skleněných pohárů či množství zvířecích kostí. Pozoruhodný soubor renesančních knižních kování nalezených v místě domu opata je připomínkou velkého množství knih, kterými představený cisterciáckého kláštera disponoval. Zlomky nejčastěji zeleně glazovaných reliéfně zdobených kachlů s tapetovým motivem pocházejí z kamen ze závěru 16. století. V místě opatského domu se rovněž podařilo nalézt několik stříbrných mincí ze 16. a 17. století, které pocházejí z mincoven v Kutné Hoře, Kremnici, Vídni či Salzburgu. Nálezy zlomků skleněných okenních terčíků jsou dokladem výplní oken opatského domu.

V průběhu výzkumu se na několika místech areálu bývalého cisterciáckého kláštera podařilo shromáždit značné množství pozdně románských a gotických prvků mozaikové dlažby. Zcela ojedinělý nález pak představovala dlaždice s reliéfním vyobrazením draka. Ten ve středověkém pojetí znázorňoval symboliku zla, zosobnění samotného ďábla. V případě velehradského exempláře má drak detailně propracovanou tlamu s ostrými zuby, na hlavě špičaté ušní boltce a výrazné nozdry a oči. Na těle má blanitá křídla, nechybí ocas a silné pařáty s drápy. K zajímavým kovovým nálezům patří také jezuitský církevní medailon pozdně barokního stáří s vyobrazením sv. Františka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly.

V souvislosti se znalostmi o opevňování nejen klášterů, ale zároveň hradů a měst v období kolem poloviny 13. století lze označit odkryv dvou středověkých věží a severní obvodové hradby za významný nejen v rámci České republiky, ale ve středoevropském měřítku vůbec. I když se opevnění velehradského kláštera nedochovalo ve své původní podobě, v době své slávy sneslo srovnání s opevněními ostatních cisterciáckých klášterů středověké Evropy, jakými byl kupříkladu Vyšší Brod v Čechách, rakouský Heiligenkreuz, francouzský Morimond či Fontenay.

V době svého největšího rozkvětu představoval cisterciácký klášter na Velehradě nejen důležité duchovní centrum jihovýchodní Moravy, ale s největší pravděpodobností také velmi dobře opevněný strategický bod. Výstavba takového opevnění krátce po polovině 13. století mohla souviset s plány a stavební aktivitou podporovanou nejspíše ze strany samotného českého krále Přemysla Otakara II.

Záchranný archeologický výzkum realizovaný v posledních letech na půdě posvátného Velehradu prokázal, jak velký a dosud zdaleka nevyčerpaný potenciál má toto místo, kterým kráčela historie, nejen z pohledu duchovního, ale zároveň vědeckého.

Z materiálů Z. Schenka a J. Mikulíka, www.maticevelehradska.cz (PDF)