Církvi majetek nikdy nepatřil?

V současné diskusi kolem tzv. „církevních restitucí“ je často, mimo jiné, nastolována otázka historického vlastnictví církevního majetku. Tiskové středisko České biskupské konference k tomuto tématu připravilo komentář historika a politologa PhDr. Michala Pehra.

Církvi majetek stejně nepatřil

Nejenom v našem prostředí se velmi často setkáváme s demagogickým argumentem, že církev nikdy majetek nevlastnila, protože to byl majetek panovníka respektive státu a církev ho měla jen propůjčený, a tudíž stát si ho mohl kdykoliv přivlastnit. Tento „oblíbený“ argument kritiků církve využívá skutečnosti, že vývoj vlastnictví církevního majetku prošel po právní stránce složitým procesem, a navíc mnohdy se stal cílem zájmu nejrůznějších „nenechavců“ nebo chceme-li nejednoho státu, panovníka či diktátora, protože církev se mnohdy jevila jako snadnou obětí, nemající často žádné mocenské prostředky.

Pravdou je, že ve středověku nebo i později skrze patronátní právo jsme svědky nejrůznějších interpretací církevního majetku a snad právě proto jsme v této době svědky i boje duchovní a světské moci o nadvládu.

Historický vývoj však potvrdil vlastnictví církve, která získala majetek v průběhu staletí různým způsobem. To nebyly jen dary panovníka či knížete, který mohl církvi majetek odejmout. Velmi často totiž církev majetek získala historickým vývojem na základě nejrůznějších intencí, příspěvků věřících, odkazů, darů ale i koupí a také na základě své vlastní hospodářské činnosti.

O tom, že církev je právoplatným vlastníkem svého majetku, nepochybovalo ani prvorepublikové Československo, který ač někdy protikatolicky naladěno uvádělo vždy příslušnou církevní instituci jako právoplatného vlastníka. Je nepochybné, že kdyby existovaly jakékoliv pochybnosti o vlastnictví, tak už meziválečné Československo by tento majetek zpochybnilo a snažilo se jej získat ve svůj prospěch, ale to se nikdy nestalo. To až v pozdější době jsme svědky nemístného zpochybňování, kdy komunistický režim zabavil podstatnou část církevního majetku s cílem ji ekonomicky ovládnout. Stále platné (proti) církevní zákony z roku 1949 jsou toho dokladem.

Michal Pehr, tisk.cirkev.cz