Cyrilometodějské gymnázium na vodě

Ne, nejedná se o žádnou havárii v budově Cyrilometodějského gymnázia v Prostějově, to jen vedoucí Střediska volného času na CMG úspěšně realizoval nápad uspořádat o prázdninách vodácký tábor pro studenty i pro dospělé. Nejprve se na přelomu července a srpna vypravili studenti sjíždět řeku Sázavu, o týden později pak vyrazili na klidnější Vltavu dospělí odvážlivci z řad zaměstnanců školy i s rodinami.

Prostějov: Pobyt byl zaměřen na zvládnutí základních vodáckých technik. Martin Bradáč, který byl vedoucím této celkem čtrnáctičlenné skupiny, měl vše připravené, a tak kromě zážitků se zdoláváním řeky, pro některé premiérovým, patřily k těm nezapomenutelným i podvečerní procházky jihočeskými městy.

Hned první etapa končila v malém kempu pod hradem u města Rožmberka. Rychle byla zapomenuta předchozí četná vymáchání vodáckých nováčků a převládla skvělá nálada a radost z překonaných překážek. A plánovaných prvních deset kilometrů ujeli všichni.

Nádherná příroda kolem Vltavy směrem do Českého Krumlova, kam vedla druhá etapa, všechny zcela uchvátila, přestože celý den převládalo deštivé počasí. Ale vodákům přece nějaká ta sprška navíc nevadí, a tak statečně přečkali úskalí počasí a do třetího dne se již vyspali do slunce a modré oblohy.

Dalších dvacet kilometrů směřovalo do známého kempu Zlatá koruna. Začátečníci už celkem obstojně vládli pádly, a tak se mohli již více kochat nádherou kolem sebe. Poslední etapa končila v Boršově a zde také se ta skvělá parta rozloučila a k domovu již pokračoval každý po své ose. Někdo si ještě pobyt prodloužil, někdo neodolal lákadlům jihočeských rybníků a někdo se aspoň zastavil v Třeboni ve výborné rybí restauraci.

O tom, že se vodácký tábor líbil i úplným nováčkům, svědčí následující slova statečných manželů Tobolových: „První den po příjezdu, když jsme s manželem viděli, do čeho se máme nasoukat, a ani po dvouhodinovém výcviku jsme rozhodně nejeli vpřed, nezatáčeli a ani vestu neuměli správně nasadit, kdy nás každá vlnka málem ohrožovala na životě, jsme sice neztratili odvahu, ale moc jsme nevěřili, že nás voda a naši přátelé dostanou do cíle živé. Ale dojeli jsme nadšeni z krás Vltavy, z krás sjíždění vody a hlavně z úžasné party dobrých lidí.“

Jitka Hubáčková, CMG