Děti z prostějovské školky navštívily seniory

„Domov důchodců? Tam žijí duchové?“ zeptala se pětiletá Dáda, když učitelky dětem v Mateřské škole při Cyrilometodějském gymnáziu v Prostějově navrhly plán na horké dopoledne v pondělí 4. června 2018 – výpravu do Domova pro seniory v Nerudově ulici v Prostějově. Děti z této školky jsou zvyklé na tříkrálové koledování, takže je hned zajímalo, jestli to bude stejné. A dá se říct, že ano. Jdeme zkrátka navštívit někoho, komu chceme udělat radost.

Těsné propojování světů starých lidí a malých dětí je dnes velmi aktuální idea, a začíná se konkrétně zhmotňovat. Děje se tak i díky iniciativě prostějovského Sportcentra – DDM, které přizvalo mateřskou školku k vytvoření společného programu pro seniory.

Pro děti to nebylo zas tak složité. Zpívat a hrát si umí, takže stačilo sbalit různá štěrchátka, kytaru a zpěvník. A pak se vydat pěšky na cestu do Nerudovy ulice, do prostředí, které bylo pro mnohé z dětí úplně nové, ač je od jejich školky na Sídlišti svobody vzdálené jen pár set metrů.

Počáteční stud a rozkoukávání nakonec rozptýlila už první písnička. Mnozí senioři se hned přidali zpěvem nebo tleskáním a houpáním do rytmu. Dětem se potlesk líbí a bariéry byly definitivně prolomeny, když děti babičkám a dědečkům půjčily na poslední písničku svoje hudební nástroje. Předškoláci se najednou pohybovali mezi svými novými kamarády s lehkostí a samozřejmostí.

Ta se ještě víc prohloubila po krátké přestávce, kdy se děti a senioři úžasným způsobem promíchali v programu cirkusových hrátek pod vedením Denisy Holické ze Sportcentra. V kruhu si všichni společně přehazovali cirkusové propriety, nasazovali klaunské klobouky, házeli si tylové šátky a míčky, předávali si roztočené talíře. Dětský výskot a usměvavé tváře babiček a dědečků oživily zprvu tichou jídelnu.

Podobné akce a iniciativy je těžké jakkoli hodnotit. Nevíme, co se rodí ve skrytu lidských srdcí a myslí, nevíme, co ze zasetých semínek vyroste… Ale něco už víme – třeba to, že v domově důchodců rozhodně nežijí duchové. A také jsme zase jednou intenzivně zakusili, že na věku nezáleží – stačí jen být a radovat se ze života.

Tereza Slezáková