Fórum mládeže aneb Církev nejen mluví, ale také naslouchá

Počtvrté v historii se v únoru konalo Národní fórum mládeže. Probíhalo na místě, kde se o prázdninách uskuteční celostátní setkání, tedy ve Žďáře nad Sázavou. Tam svolala Sekce pro mládež ČBK ve dnech 23. až 26. února 2012 skoro stovku mladých delegátů ze všech českých a moravských diecézí, zástupce vysokoškoláků, řeholních komunit a hnutí, aby diskutovali mezi sebou, ale také s biskupy. Mládež měla možnost vyjádřit svá přání ve vztahu ke katolické církvi a nabídnout jí své schopnosti.

Olomouc: Za olomouckou arcidiecézi se zúčastnilo deset delegátů. Mezi pozorovateli, kteří se nezapojovali do diskuzí, byl i ředitel Centra pro mládež P. Petr Bulvas. Ze Žďáru se vrátil spokojený: „Vládla tam super atmosféra. Líbily se mi kultivované projevy řečníků. Taky jsem byl hrdý na naše delegáty, kteří nás dobře reprezentovali. Jsem vděčný za každé nasazení mladých.“

Letošním tématem byla především svátost biřmování, ale i otázka odpovědnosti mladých lidí za předávání evangelia, nebo každodenní starosti a radosti církevního života. Aby se zajímavé diskuze po skončení fóra nerozplynuly a nezmizely bez užitku, byl vypracován dokument se závěry, ke kterým se došlo. Lze ho najít mezi Soubory ke stažení.

„Na mladých bylo vidět, že chtějí od církve důvěru. Proto je důležité, aby sami přijali zodpovědnost, aby se dokázali nasadit a pro církev něco obětovat, třeba jako volontéři,“ říká P. Petr Bulvas. Souhlasí to i se závěry fóra, které nezačínají tím, co mládež požaduje, ale tím, co církvi nabízí. A samozřejmě také poděkováním biskupům za jejich zájem o mladé, který není samozřejmostí.

„Naším úkolem bylo tlumočit hlas mladých“

Za Celostátním fórem mládeže se ohlíží také delegátky naší arcidiecéze. Na dění ve Žďáru, na to, co bylo jejich úkolem, na názory a zážitky jsme se ptali Petry Dřevěné a Adély Janírkové.

Má podle vás taková akce smysl? Není to jen hezká povídavá akce bez konkrétního dopadu a efektu?

Peťa: Opravdu to je spíše řešení na teoretické úrovni, ale přesto si myslím, že z takového fóra mohou vzejít i konkrétní věci. Minimálně to bylo krásné setkání církve, povzbuzení a načerpání do práce s mládeží. A to není málo!

Adélka: Určitě to smysl má. Spousta názorů a připomínek z minulých let byla naplněna. Mladí možná ani netuší, že se třeba Signály, časopis IN! a podobné věci iniciovaly na nějakém fóru. Některé myšlenky nemohou mít takovýto konkrétní viditelný dopad, přesto jsou nesmírně důležité – mohou podnítit diskuzi, vnuknout nápad nebo mnohé inspirovat a přinutit k přemýšlení a snaze něco změnit.

Zajímalo by mě, co se přesně řešilo. Letos to asi bylo biřmování.

Adélka: Ano, stěžejním tématem byla svátost biřmování. Dál jsem se zamýšleli nad našimi farnostmi, společenstvími mladých…

Peťa: …po čem mladí touží, jaké je jejich místo v církvi, nebo taky evangelizace, pořádání akcí, spolupráce s knězem a další. Bylo otevřeno hodně témat.

Připravovaly jste se na to nějak?

Adélka: Několik dní před samotným setkáním nám byly zaslány podklady pro domácí přípravu. Je důležité pečlivě se připravit a prodiskutovat dané otázky s co možná největším počtem mladých, které bude člověk zastupovat. Na setkání už pak mým úkolem bylo jen tlumočit jejich hlas. Samozřejmě si tam ale člověk pak jenom nesedne a nepředčítá, co si kdo myslí a co kdo řekl. Naopak, musí hodně zvažovat, jak reagovat, co se snažit prosadit a co třeba není tolik důležité, stále musí mít ty „svoje“ mladé před sebou a klást si otázku, co by oni na to řekli, jak budou reagovat, až si závěry fóra přečtou, jestli budou souhlasit nebo co ještě by mělo zaznít.

To opravdu zní jako hodně zodpovědná role…

Peťa: Je to určitá zodpovědnost a beru to jako částečnou poctu, i když kandidátů na delegáty bylo myslím dost. Ale někteří odmítli, někteří nemohli.

Adélka: Nebyla to jednoduchá úloha, ale naštěstí existuje úžasná nápověda – Duch Svatý. Ještě nikdy jsem se snad k němu nemodlila tak intenzivně a s takovou odevzdaností, jako na fóru, a on mě vyslyšel a vím, že stál při mě. Kdykoli jsem cítila nejistotu něco říct, nervozitu a touhu zůstat uzavřená a neprojevit se, on mi dodal sílu, kolena i hlas se mi přestaly chvět a všechno jako by šlo samo. Fórum mluvilo o Duchu Svatém a on nezůstal jen stát stranou, ale prostě tam byl s námi!

Takže se váš hlas mezi spoustou dalších neztratil?

Peťa: Já jsem třeba na plénu veřejně nemluvila, ale ve skupinkách často ano a můj hlas váhu měl. I moje názory byly zahrnuty do závěrů ze skupinek.

Na fóru bylo také mnoho českých a moravských biskupů, z toho je vidět, že nás mladé církev bere vážně. Co vám biskupové říkali?

Adélka: Nádhernou promluvu měl arcibiskup Jan. Mluvil o odvaze, o nasazení se pro nový a lepší život, kdy každý musí začít u sebe a musí začít teď! Mluvil o mládí, které je nadšené a může být inspirací i pro dospělé. Také nás povzbudil, abychom se neuzavírali do sebe, ale s odvahou před světem šli za Kristem a nabízeli společnosti dary, které nám Pán svěřil. Osobně si velice vážím toho, že nám biskupové naslouchali, a že se o nás takto zajímají, jsem velmi vděčná, že jsem tam mohla jet i já, protože pro delegáty to bylo nesmírně inspirativní a povzbudivé.

Jaký je Žďár nad Sázavou? Plánujete se tam vrátit o prázdninách při Celostátním setkání mládeže?

Peťa: Mně osobně se Žďár jako město líbí. Zvlášť Zelená hora, klášter, zámek a rybníky kolem. Na setkání pojedu a už se moc těším.

Adélka: Můžu naprosto jistě říct, že místní se na nás ohromně těší a opravdu důkladně se na mladé poutníky připravují. Doufám, že ani my mladí jejich očekávání nezklameme. Původně jsem spíš uvažovala nad pracovnějším pojetím prázdnin, ale po úžasném zážitku a spoustě nabídek a očekávání asi budu náplň prázdnin hodně přehodnocovat.

Prožily jste na fóru taky něco zábavného nebo to byla jen samá práce?

Adélka: Když jsme jeli s ostatními delegáty vlakem do Žďáru, mluvili jsme o tom, co nás čeká, třeba o nedělním obědě s novopečeným kardinálem. Týmák Víťa se u toho zasnil: „Ty jo, kdyby mi tak někdo zrovna zatelefonoval v neděli kolem poledne a já mu s naprostým klídkem mohl říct – hele, sorry, teď nemůžu, jsem na obědě s kardinálem, nemůžeš zavolat později?“ A nakonec se to opravdu stalo Marušce Poláchové, které v neděli volala nějaká holčina od nich ze scholy.