Nezvěstný obraz s námětem císařské abdikace v Arcibiskupském paláci opět nalezen

Po desítky let zůstával neznámý osud obrazu, který do roku 1947 zdobil prostory olomoucké radnice a tematicky zpracovával událost, k níž o sto let dříve došlo v Arcibiskupském paláci – abdikaci císaře Ferdinanda V. a nástup Františka Josefa I. Plátno bylo loni objeveno v Opavě a je možné, že se ho na nějaký čas podaří ukázat i návštěvníkům Arcibiskupského paláce.

Olomouc: Po stavebních úpravách prostoru kaple sv. Jeronýma v budově radnice v Olomouci (1874) byla do klenebního pole nad neogotickým vstupním portálem kameníka Ernesta Melnitzkého vsazena olejomalba s námětem předání vlády na rakouském trůně. V roce 1875 se totiž radnice z nedostatku finančních prostředků rozhodla, že nebude restaurovat vzácné fresky, které zde byly tehdy při pracích objeveny. Zvažovalo se jejich překrytí kopiemi zhotovenými na plátně ve slepých rámech anebo obrazy s náměty z historie města Olomouce. Radní souhlasili s druhou variantou. Největší fresku v lunetě nad vchodem kaple s námětem Posledního soudu nakonec zakryl výjev, na kterém je zachyceno předání moci do rukou Františka Josefa I. V prostoře odsvěcené kaple bylo zřízeno muzeum a městský archiv.

Olej na plátně zachycuje historický akt, který se odehrál dne 2. prosince 1848 v brzkých ranních hodinách na pozadí kulis historických sálů rezidence olomouckých arcibiskupů, kde císařský pár požíval pohostinnosti olomouckého arcibiskupa Maxmiliána Josefa Sommerau-Beckha (1769–1853). K vynucené abdikaci císaře Ferdinanda I. Dobrotivého (1793–1875, českého krále Ferdinanda V.) ve prospěch osmnáctiletého synovce arcivévody Františka Josefa (1830–1916) došlo v trůnním sále Arcibiskupského paláce v úzkém kruhu rodinných příslušníků a nejvěrnějších příznivců monarchie. Po samotném aktu byli do sálu vpuštěni pozvaní hosté, z nichž někteří možná něco málo tušili, jak významné události budou za pár minut svědky. Mezi pozvanými tehdy napjatě vyčkával i mladý profesor a později předseda Centrální komise pro památkovou péči ve Vídni Josef Alexander von Helfert (1820–1910), který byl jakožto přímý účastník císařské obměny na trůně autorem ideového návrhu obrazu z radniční kaple.

Rozměrné dílo přečkalo na svém místě v radniční kapli sv. Jeronýma změny roku 1918 a prokazatelně se zde nacházelo ještě na konci roku 1942, kdy se uvažovalo o opětovném restaurování zdejších fresek. Sice byl na počátku roku 1943 předložen rozpočet prací, ale tehdejší úřady pod německým vedením záměr smetly ze stolu. Město se k němu mohlo vrátit až v roce 1947, kdy se konečně přistoupilo – podle dobové studie – k nepříliš zdařilé záchraně fresek. Před zahájením restaurátorských prací byla olejomalba z lunety nad vchodem kaple sňata. Její další osud prozatím není znám. Srolované a poškozené plátno bylo přibližně před 10 lety objeveno na půdě domu jedné severomoravské vesnice. Po odborném ošetření bylo nataženo na nový blindrám. Plátno poté zakoupila opavská radnice, aniž by ovšem tušila, jaký osud byl s dílem spjat.

K zjištění původu malby napomohlo štěstí. V minulém roce totiž zavítal do Arcibiskupského paláce dnes již bývalý opavský primátor prof. Zdeněk Jirásek. Vzácný host a profesí historik se během prohlídky rezidence zmínil o tom, že jeho kancelář zdobí obraz se scénou císařské abdikace. Pan primátor byl požádán o zaslání fotografie, což splnil následující den. Že se pravděpodobně jedná o nezvěstný originál z Olomouce se podařilo zjistit až po porovnání zaslané fotografie s dobovým snímkem z 20. let minulého století zveřejněným v publikaci Příběhy olomouckých pomníku, jejímž autorem je dr. Milan Tichák. Na snímku je zachyceno původní figurální pojednání umístěné v lunetě největšího klenebního pole nad vstupním portálem kaple sv. Jeronýma.

Zcela totožné figurální vyobrazení lze dodnes shlédnout na výplni třetího okna na epištolní straně v olomouckém kostele sv. Mořice, které nechal u příležitosti 60. výročí nástupu Františka Josefa I. na rakouský trůn zhotovit Spolek pro výstavbu kostela sv. Mořice v Olomouci. Zakázku tehdy získala slavná dílna Mayer Kunstanstalt München. Předlohou k této části vitráže byl obraz z kaple sv. Jeronýma. Totožné figurální vyobrazení bylo reprodukováno i v knize Sagen und Geschichten der Stadt Olmütz z roku 1892 od olomouckého novináře a historika Willibalda Müllera (v překladu Jana Kubeše Pověsti a události města Olomouce, Olomouc 2012). Knihu svými ilustracemi doprovodil dosud „tajemný“ malíř José Hilber.

V Opavě bylo při prohlídce malby zjištěno několik překvapujících zvláštností – otazníků spojených s plátnem. To bylo po snětí poškozeno, přesněji řečeno ořezáno. Proto má dnes vyobrazení kratší rozměr: 186x300cm. Plátno bylo zřezáno nejspíše pro svůj půlkruhový tvar (původně mohlo mít až 250x350cm). V pravém dolním rohu se dochovala signatura: Franz Čermák. Ovšem veškerá dobová německá a česká literatura i dobový tisk přisuzují autorství olomouckému malíři Adolfu von Rabenaltovi (1819–1892). Samotný obraz je datován rokem 1876, ale v literatuře se hovoří o roce 1873. Vyvstalo tedy několik zásadních otázek. Jaký byl osud díla po roce 1947? Kým a proč bylo plátno poškozeno–zřezáno? Lze autorství spojit s českým malířem Františkem Čermákem (jak je uvedeno ve znaleckém posudku, který byl vypracován po nálezu obrazu), anebo dosud neznámým olomouckým malířem z okruhu Rabenalta či s tímto umělcem samotným?

Jelikož konečné rozhodnutí o řešení výzdoby radniční kaple dle návrhu Friedricha Lippmanna padlo teprve v roce 1875 (do Olomouce jej vyslala vídeňská Centrální komise pro památkovou péči), lze dojít k závěru, že dílo nemohlo vzniknout dříve, než se vůbec vědělo definitivní řešení výzdoby kaple. Malba proto musela být dokončena roku 1876.

V případě autorství se podařilo zjistit následující informace. Z dochovaného a Rabenaltem vlastnoručně podepsaného (ovšem nedatovaného) návrhu výzdoby interiéru kaple a předloženého odhadovaného rozpočtu prací věrohodně vyplývá, že obraz vznikl v dílně olomouckého malíře Rabenalta (dokument je deponován ve Státním okresním archivu v Olomouci). Kromě samotné malby s vyobrazením památného okamžiku předání vlády je součástí návrhu i provedení dalších maleb z historie Olomouce určených pro dalších šest klenebních polí a krátká hesla zaznamenávající významné události z dějin města. Dále je jeho součástí návrh vitráží s vyobrazením Rudolfa Habsburského (jako jediné se dodnes dochovalo), Přemysla Otakara II. a Jana Lucemburského – zakázku dle jeho návrhu provedla umělecká mnichovská dílna Mayer Kunstanstalt. K dispozici je také vyúčtování provedených prací.

Podle našeho názoru nemohla být ovšem tak velká zakázka na kompletní výzdobu interiéru kaple realizována jedním umělcem, již jen s ohledem na rozměry jednotlivých historických výjevů a poměrně krátkou dobu na provedení prací. Na zakázce muselo pracovat více malířů – snad Rabenaltových žáků. V tomto duchu hovoří i znalecký posudek na objevené vyobrazení z radniční kaple. V něm se uvádí, že „jakoby na plátně pracovalo několik školených malířů různých schopností“. Dnes již nejspíše přesně nezjistíme Rabenaltův podíl na zhotovení daného figurálního výjevu, můžeme ale říci, že byl minimálně autorem jeho skici a vyobrazení vzniklo pravděpodobně pod jeho vedením. Ostatně téma dobře znal, do Olomouce přicestoval v době revolučních událostí roku 1848, kdy se v arcibiskupské rezidenci odehrál „palácový převrat“.

V novinách Mährisches Tagesblatt se k jeho osobě podařilo zjistit následující informace. Adolf Rabenalt se narodil v Arensberku ve Vestfálsku roku 1819. Studoval na Mnichovské akademii u profesora Julia Schnorr von Caroslfelda (1794–1872). V Olomouci byl vyhledávaným učitelem kreslení, vedl nedělní večerní řemeslnickou školu a školu modelování. Pod jeho vedením byla uskutečněna např. zakázka pro Kapitulní děkanství, jehož Erbovní sál byl za kapitulního děkana Lichnovského (1822–1879) vyzdoben erby olomouckých kanovníků. Dále byl například autorem oltářních obrazů v kostele v Klenovicích u Kojetína (sv. Bartoloměj a Matka Boží), pracoval na obnovení oltářních obrazů v kostele v Tovačově a z jeho rukou vzešla zastavení křížové cesty v olomouckém kapucínském klášteře. Z dalších určených prací je třeba zmínit nástropní malbu v budově tvrze v Tršicích, která byla dříve majetkem Metropolitní kapituly u sv. Václava v Olomouci. Autorství je mu připisováno i v případě obrazu sv. Metoděje v katedrále sv. Václava. Zmiňován je v souvislosti výzdoby divadla v Moravské Třebové. Z jeho rukou vzešel i portrét olomouckého starosty dr. Karla Schröttera, který na výstavu „Olomoučtí malíři 19. století“ zapůjčila starostova manželka. Rabenalt zemřel v Olomouci roku 1892.

Rabenaltův život ani umělecké zakázky nebyly doposud zmapovány. Literatura k jeho životu a dílu mlčí. Z tohoto pohledu může být tento olomoucký umělec zajímavým předmětem budoucího zájmu badatelů.

Dnes je plátno s námětem dvojí císařské abdikace a předáním moci Františku Josefu I. v Olomouci hmatatelnou trvalou připomínkou revolučních změn roku 1848. Proto doufáme, že se jej podaří na krátkou dobu představit i olomoucké veřejnosti a turistům Arcibiskupského paláce, v jehož sálech mohou návštěvníci nasát atmosféru dané dojemné scény, která byla téměř před 140 lety výtvarně zpracována pro olomouckou radnici.

Martin Kučera