Odpovědi na otázky týdeníku Ekonom ohledně majetkového narovnání

V posledním čísle týdeníku Ekonom (11/2012) byla zveřejněna značně podjatá tematická reportáž o církevních restitucích. I generální sekretář ČBK Mons. Tomáš Holub odpovídal na dotazy, které měly být zapracovány do článku, nicméně ve výsledné reportáži jsou značně vytrženy z kontextu nebo nebyly vůbec uveřejněny. Z toho důvodu, i pro lepší orientaci v této problematice, přinášíme otázky a odpovědi tak, jak byly do tohoto periodika zaslány.

1. Jaký je hlavní argument pro to, že katolická církev svůj majetek opravdu vlastnila?

Subjekty katolické církve byly jako vlastníci zapsány v pozemkových knihách, tedy v předchůdci dnešního katastru nemovitostí. Žádný režim nikdy nezpochybnil fakt, že církvi majetek patřil. I komunistický režim znárodňoval majetek církví stejným způsobem jako každý jiný majetek v soukromém vlastnictví. Nehledě na to, že žádná seriózní právní analýza, která byla na toto téma zpracována, nezastává názor, že by církev nebyla vlastníkem svého majetku.

S tím souvisí i nález ústavního soudu Pl. ÚS 9/07 z 1. července 2010, který prohlašuje legislativní nečinnost Parlamentu za protiústavní – v odůvodnění Ústavní soud odmítá názory, že by majetek církvi kdysi nepatřil.

2. Měl církevní majetek za první republiky veřejnoprávní charakter?

Až do roku 1950 u nás žádné „veřejnoprávní“ vlastnictví neexistovalo. Vlastnické právo bylo pouze jedné povahy. Československý stát po roce 1918 považoval církev za vlastníka svého majetku. Důkazem toho je i pozemková reforma, která zacházela s církevními majiteli jako s kterýmkoli jiným soukromým vlastníkem a tzv. veřejné vlastnictví, tedy vlastnictví státu, krajů či obcí bylo naopak ze záboru vyloučeno. Konfiskovat něco sobě samotnému (tedy státu) nelze.

3. Je představitelné, že by i dnes hospodaření církví s majetkem, který jim bude vydán, podléhalo podobným omezením a státnímu dohledu jako za první republiky, respektive za Rakousko-Uherska?

Teoreticky by to mohlo být představitelné, kdyby stát nejen navrátil církevní majetek, ale i přispíval na církve a platy duchovních (tzv. kongrua) jako za Rakousko-Uherska nebo za první republiky. Pokud však bude současný návrh zákona o majetkovém narovnání schválen a tím bude ukončeno financování církví, tak to jako představitelné nevidíme. Nicméně omezení platná pro ostatní právnické osoby, budeme plně respektovat.

4. Bude dohoda o majetkovém vyrovnání podléhat souhlasu Svatého stolce?

Ano, bude, ale neznamená to, že se Svatý stolec stane majitelem navráceného majetku. Majitelem budou jednotlivé farnosti, řády a kongregace, které tento majetek také vlastnily v roce 1948.

5. Proč katolická církev usiluje o tak rozsáhlý majetek, když počet věřících klesá?

Interpretace údajů z posledních výsledků sčítání lidu je velmi složitá, zvláště proto, že téměř polovina národa odmítla otázku náboženské víry stejně jako i státní příslušnosti ve sčítacích formulářích vůbec vyplnit. Nicméně na základě našich údajů, které máme k dispozici (což ostatně potvrzuje i sociolog Zdeněk Nešpor), příslušnost k etablovaným církvím jak v České republice, tak i ve zbytku Evropy, klesá jen pozvolna. Vrácením majetku budou také alespoň částečně napraveny křivdy, které byly vůči církvím spáchány totalitním komunistickým režimem a snad i pro církev bude tedy platit, že co bylo ukradeno, musí být vráceno. Je zapotřebí také dodat, že podíl na navráceném majetku, který historicky patřil katolické církvi, bude rozdělen i mezi nové církve, které v roce 1948 neexistovaly.

Monika Vývodová, tisk.cirkev.cz