Papež poprvé oficiálně navštívil rodné Německo

Ve dnech 22.–25. září 2011 zavítal papež Benedikt XVI. na návštěvu Spolkové republiky Německo. Po dvou apoštolských cestách, uskutečněných v letech 2005 a 2006, tak svou rodnou zemi navštívil poprvé při oficiální státní návštěvě. Kromě politiků zde na něj čekaly také zástupy věřících a představitelé nekatolických církví a jiných náboženství.

Berlín: Prvním oficiálním bodem programu, který Svatý otec zahájil ve čtvrtek 22. září, bylo setkání a německým prezidentem Christianem Wulffem. Před 13.00 hodinou se pak uskutečnilo i oficiální setkání papeže se spolkovou kancléřkou Angelou Merkelovou. Odpoledne téhož dne se zapsalo do dějin historicky první promluvou papeže na půdě německého parlamentu, pronesl ji zde navíc první papež německé národnosti po pěti staletích. Benedikt XVI. ve své promluvě všechny ujistil, že jako rodilý Němec zůstává se svou vlastí i nadále spjat a bedlivě sleduje veškeré dění. Zaměřil se pak na otázku „Co dobro a co je zlo? Co je právo opravdové a co je právo jen zdánlivě?“, na níž musí odpověď hledat nejen politici.

Po skončení svého vystoupení se Svatý otec v jednom ze sálů Bundestagu setkal se zástupci německé židovské obce. Právě z tohoto místa, kde bylo plánováno a organizováno šoa, vyhlazení evropských Židů, papež radikálně odsoudil nacionálně-socialistický režim teroru: „S odmítnutím úcty… k jedinému Bohu se ztrácí vždy také úcta k důstojnosti člověka. Čeho je schopen člověk odmítající Boha a jakou tvář může dostat národ s tímto ‚ne‘ vůči Bohu ukázaly strašlivé obrazy z koncentračních táborů na konci války.“ Papež také s vděčností dodal, že v posledních desetiletích dochází v Německu k novému rozvoji židovského života a ocenil také stále prohlubující se dialog katolické církve s židovstvím. Čtvrteční program uzavřel papež slavením mše svaté na berlínském olympijském stadionu.

Následující den, pátek 23. září, zahájil papež Benedikt XVI. setkáním se zástupci německých muslimů. Ocenil při něm jejich odvahu vyznávat kolektivně svoji víru: „Mnoho muslimů přikládá náboženskému rozměru života velký význam, což je ve společnosti, která inklinuje k vytěsňování tohoto aspektu na svůj okraj či při nejlepším do oblasti osobního rozhodnutí, někdy chápáno jako provokace.“ Podle papeže může být spolupráce věřících z různých náboženství pro společnost prospěšná. „Jako lidé víry můžeme vycházet ze svých přesvědčení a vydávat svědectví v mnoha rozhodujících oblastech společenského života. Mám nyní na mysli například ochranu rodiny založené na manželství, úctu k životu v každé fázi jeho přirozeného průběhu nebo prosazování větší sociální spravedlnosti.”

Po setkání s muslimy odcestoval Benedikt XVI. do Erfurtu a navštívil zde bývalý augustiniánský klášter, kde před 500 lety žil Martin Luther. Čekali zde na něj zástupci Rady německé evangelické církve a ekumenická bohoslužba, které předsedal v klášterním kostele. Úryvek z evangelia s Ježíšovou modlitbou za jednotu učedníků při ní přečetl kardinál Kurt Koch, předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů. Podle slov Benedikta XVI. tato Ježíšova modlitba není starou záležitostí, ale naopak o ni Syn prosí Otce neustále. Jednota spočívá v tom, že věříme v jednoho Trojjediného Boha Stvořitele a naším úkolem je o něm společně svědčit a být ve službě člověku, kterého Bůh stvořil ke svému obrazu, uvedl ve své homilii Benedikt XVI. Program druhého dne papežské návštěvy Německa pak uzavřela společná modlitba nešpor na mariánském poutním místě Etzelsbach v Eichsfeldu.

V sobotu 24. září dopoledne sloužil papež mši svatou na náměstí Domplatz v Erfurtu. Ve své homilii poděkoval všem, kteří si víru udrželi v časech diktatur, a připodobnil jejich svědectví k mučednictví thuringenských světců sv. Alžběty, Bonifáce a Kiliána. Položil pak zásadní otázky života víry ve svobodě, která, jak řekl, přináší církvi nové příležitosti. „Vedly však tyto příležitosti k rozvoji víry? Neměli bychom hledat hluboké kořeny víry a křesťanského života v něčem jiném než ve společenské svobodě?” V této souvislosti zdůraznil společenskou podstatu víry: „Víra v sobě vždy zahrnuje jako svůj základní element fakt, že je sdílena… Pokud se otevřeme celé víře, jak ji pozorujeme v naší historii a svědectví podaném celou církví, poznáme, že katolická víra má v Německu také budoucnost jako hybná síla ve veřejné sféře.” Po mši na Domplatz se Svatý otec odebral na cestu do Freiburgu im Breisgau, kde ho mimo jiné čekalo setkání s bývalým spolkovým kancléřem Helmutem Kohlem a se zástupci pravoslavné církve, se seminaristy a s mladými lidmi.

Vyvrcholením čtyřdenní cesty papeže Benedikta XVI. do jeho rodného Německa pak byla v neděli 25. září mše svatá na letišti ve Freiburgu. Zúčastnilo se jí více než sto tisíc lidí, které papež ve své promluvě vybídl k větší vzájemné jednotě i k upevnění vztahů s Římem. „Církev v Německu překoná potíže, když kněží a laici budou jednotně spolupracovat. Církev v Německu bude požehnáním pro svět, když bude v jednotě s apoštolským stolcem,“ prohlásil Svatý otec. V další části kázání pak zdůraznil potřebu opravdového prožívání víry a odmítl náboženský formalismus. „Nezáleží na slovech, ale na činech,“ zdůraznil papež a v této souvislosti uvedl, že upřímní agnostici mohou být blíže Bohu než „věřící, jejichž víra je rutinou.“

Z freiburského letiště se Svatý otec odebral do zdejšího semináře, kde poobědval se členy Německé biskupské konference. Odpoledne se ještě setkal se soudci Ústavního soudu Spolkové republiky Německo a poté se pozdravil s angažovanými katolíky. Těm papež poděkoval za nasazení při reprezentování církve a jejího poslání. Citoval také Matku Terezu, která na otázku, co by se mělo v církvi změnit, odpověděla: „Ty a já“. S Německem se pak Benedikt XVI. rozloučil v podvečer a vydal se na cestu zpět do Říma.

Zdroj: tisk.cirkev.cz