Pracovnice charity je z Haiti zpět. V zemi zmítané nepokoji se jí podařilo odstartovat zdravotní péči na venkově

Tropická bouře, hurikán, riziko únosů a demonstranti zapalující barikády na silnicích. Do takové atmosféry přijela pomáhat chudým obyvatelům ostrovního státu v Karibiku Kristýna Lungová. Pod vlajkou Arcidiecézní charity Olomouc (ACHO) ošetřila a prohlédla s tamní zdravotnicí přes 400 venkovanů, opatřila léky a domluvila nové partnery. Zdravotní situace na severozápadě země je podle ní hrozivá. Haiti se v době prezidentských voleb navíc stává nebezpečným.

Olomouc: Humanitární mise trvala šest týdnů (září – říjen 2015). Kristýna Lungová se na ni vypravila s fotografem Jiřím Paszem. V současnosti zemí cloumají nepokoje. Blíží se totiž prezidentské volby a lidé v nich vidí šanci na zlepšení. V zemi totiž není žádný systém, většina jejích obyvatel je negramotných, mnozí nemají šanci dostat se k lékaři, sužuje je hlad a nedostatek pitné vody. „Hned po našem příletu jsme se na cestě z hlavního města Port au Prince dostali do pasti. Na silnici jsme narazili na barikádu a další zátaras protestující začali stavět z druhé strany. Rychle jsme otočili auto a hledali jinou cestu. Nakonec jsme se vydali horami, kde však zase hrozí nebezpečí přepadení,“ popisuje příjezd na chudé a divoké Haiti Lungová s tím, že v zemi nyní řádí gangy a nebezpečí číhá všude. „Běloch je pro Haiťany symbolem moci a bohatství, bylo nebezpečné i zajít si vyzvednout peníze do banky. Naštěstí nám v tom pomáhaly sestry řádu sv. Josefa, které vedou rehabilitační a nutriční centrum v Gonaïves a jsou našimi partnerkami,“ pokračuje Lungová.

Během její mise Haiti minuly tropická bouře a pak hurikán. Ten se projevil zejména na severozápadě země, kde bylo částečně zaplaveno například Baie-de-Henne. Tam Arcidiecézní charita Olomouc působí už dlouhých deset let. Právě v této od světa odříznuté vesnici se Lungové podařilo domluvit zdravotnické prohlídky a ošetření tamní lidí, kteří mají nulovou lékařskou péči. V důsledku toho každé čtrnácté dítě ve věku do 5 let tam umírá. „Ve škole, jejíž chod Charita zajišťuje, jsme se sestrou Pyaris zařídily jakousi provizorní ordinaci a vyhlásily pro školáky a staré nebo postižené Haiťany zdravotní kemp. Za pouhé tři dny jsme ošetřily 400 dětí a 60 starých lidí,“ líčí největší počin své letošní mise Lungová.

Prohlídky odhalily u dětí zápal plic či srdeční vady

Situace v Baie-de-Henne šokovala zdravotní sestru Pyaris. S tak velkým nedostatkem vitamínů u dětí se ještě nesetkala, ani na Haiti ne. „Spousta dětí ve věku 4–6 let a také žáci 2.–4. třídy měli žlutá, nahnědlá či skvrnitá bělma a narezlé vlasy, což nedostatek vitamínů signalizuje. Mnozí z nich také trpí infekcemi očí, bolestmi břicha a dalšími potížemi, za což může špatná strava a znečištěná voda,“ přibližuje dál Lungová. Během zdravotnického kempu narazila například na chlapce, kterého už osmý měsíc sužoval zápal plic, u dvou malých dětí byla objevena srdeční vada.

Podobné zdravotní prohlídky budou v budoucnu doprovázet každou výpravu Čechů na Haiti. Ti tam navíc přivezou léky, které nejsou v zemi k dostání. Sestry z Gonaïves jsou připraveny poskytnout pomoc v případě potřeby ze svého skladu s léky a zdravotnickým materiálem.

Ošetřit venkovany, zejména děti, a některým tak zachránit lidský život se podařilo také díky letní charitativní kampani Na zdraví Haiti. V Olomouci tato akce vynesla zhruba dvacet tisíc korun.

Jaké to je na Haiti na vlastní kůži a zajímavé informace a detaily z mise se dočtete níže v rozhovoru s Kristýnou Lungovou.

Karolína Opatřilová, ACHO

Přijížděli jste na Haiti v bouřlivém čase prezidentských voleb a nepokojů, pocítili jste to?

Byla to moje třetí cesta na Haiti a už v prvních minutách bylo znát, že to tam žije jiným životem než loni. Přistáli jsme bez zpoždění a když jsme autem vyjížděli z hlavního města Port au Prince, dostali jsme se do pasti. Natrefili jsme na demonstraci a zatarasenou silnici barikádou. Protestující Haiťané navíc začali házet kameny na cestu a tvořit další barikádu z druhé strany a my se ocitli uprostřed. V takových situacích skupinky lidí rozbíjejí auta a zapalují je, takže to bylo nebezpečné. Naštěstí se nám podařilo otočit auto a najít jinou cestu přes hory, kde ovšem hrozilo přepadení a tak nám sestry z Gonaïves, za kterými jsme měli namířeno, vyjely naproti. Do cíle jsme se dostali místo původního poledne až za tmy večer.

Takže Haiti je oproti loňskému roku mnohem nebezpečnější?

Ano, situace se tam destabilizovala. Možná je to kvůli volbám, kdy se na sebe snaží upozornit nejrůznější skupiny, nebo se Haiti vrací do starých kolejí, kdy politické dění bylo v rukou gangů a skupin, které podporovali politici, aby měli vliv. Nyní dokonce i došlo k únosu bílé Francouzky, a to z relativně bezpečné části Port au Prince, přičemž poslední únosy na Haiti jsme zaznamenali zhruba před deseti lety. Je otázka, kam se země bude ubírat dál…

V době vaší mise Haiti minula tropická bouře a také hurikán. Pocítili jste to?

Tropická bouře zasáhla těsně před naším příletem jen hlavní město, zbytek Haiti se vyhnula. Pak ale přišel v říjnu ještě hurikán, ten byl velký a pomalý a v jeho oku se ocitly Bahamy. Hurikán zasáhl i severozápadní část Haiti a právě tam leží Baie-de-Henne, ve kterém Arcidiecézní charita Olomouc působí. V ty dny jsme ještě pobývali u sester v Gonaïves, bylo zataženo, silný vítr a rozbouřené moře vyplavilo hromady odpadků, které devastovaly pobřeží. Pak jsme odjeli do Baie-de-Henne, kde byla část obce zaplavená, takže tam bylo náročné cestovat autem, protože hrozilo, že uvízneme v bahně.

Jaký jste měla pocit, když jste tušila, že se žene hurikán?

Internet vynechával, takže jsme neměli moc informací, ale sestry byly klidné, tak jsem byla klidná i já. Navíc jejich Centrum funguje v nově vystavěné budově a ta by měla být odolná.

Co se od loňska na Haiti ještě změnilo?

V Gonaïves, kde sestry vedou rehabilitační a nutriční centrum, se rozběhla škola a přibyl sklad na potraviny, což vyřešilo velký problém, protože některé druhy potravin by se lehce zkazily, znehodnotily. Z Baie-de-Henne zase odchází 19. října náš partner – haitský kněz a nahradí jej nový. Setkali jsme se a už se těším na naši spolupráci.

Okusila jste život na Haiti už potřetí? Jaké to je?

V Baie-de-Henne je to Haiti s velkým H. Na faře, kde obvykle přespáváme, bylo takové horko, že se vlastně spát nedalo. Další noc jsme si vzali matračku a moskytiéru na střechu, ale právě večer Haiti ožívá, takže nám nepomohly ani špunty do uší. Všude kolem bylo extrémní množství krys, lezly po stromech a pobíhaly po střeše. Doufala jsem, že moskytiéru jen tak neprokoušou. V Baie-de-Henne také není takový dostatek jídla, takže jsme se jistili tyčinkami a paštikami přivezenými z domu. Člověka taky moří horko, mnoho komárů a s těmi taky spjaté riziko malárie.

Jak se k Vám chovají Haiťané?

Z bělocha, který na Haiti přijíždí, mají Haiťané pocit určité nadvlády a taky si myslí, že má spoustu peněz. Nyní mají Haťané přístup k informacím, ale ty jim manipulativně vykreslují život v Evropě příliš idylicky. Mnozí si tak myslí, že v Evropě nemusíme pracovat a všude kolem jsou peníze. Vůbec netuší, jaké to je žít v našem systému, v našich podmínkách… Obyčejní lidé tak zkouší na mně něco vyloudit. Šla jsem třeba po Baie-de-Henne a oni na mě z dálky volali, tak jsem odpověděla: „Peníze vám nedám, nejsem banka.“ Nečekali takovou odpověď, připadala jim vtipná a začali se smát. Zkrátka to jen tak vždycky zkusí.

Horší je to na úřadech. Haiti byla dlouho kolonizována Francií a její otrokářská minulost se v chování tamních lidí odráží. Třeba haitský policista či úředník má najednou moc nad bělochem a tu si užívá. Tito Haiťané a také politici hledí jen na sebe a ne na dobro svých lidí. Veškerou pomoc, která na Haiti míří, znepříjemňují byrokracií a korupcí. Přitom v zemi není systém, není tam práce, zásobování, materiály, lidé jsou bezmocní a řeší jen to, aby vůbec přežili. Jsou necháni všemu napospas.

Co se letos za těch šest týdnů podařilo?

Jsem velmi vděčná zato, že jsme mohli udělat zdravotní kemp, což byl nový impuls do života lidí v Baie-de-Henne. Se sestrou Pyaris jsme ve škole udělaly provizorní ordinaci a začaly třídenní maraton prohlídek a ošetřování. Hned po první půlhodině byly patrné velké problémy. Děti i starší lidé tam trpí infekcemi očí, horečkami, problémy se žaludkem , což zapříčiňuje nevhodná strava a znečištěná voda. Za ty tři dny jsme ošetřily 400 dětí a 60 starých lidí. Nastavili jsme podobu poskytování zdravotní péče na izolovaném venkově, jednou ročně škole v Baie-de-Henne rozdáme potřebné léky a s každou naší návštěvou provedeme další zdravotnický kemp. Můžeme se také spolehnout na sestry z Gonaïves, které rozdají potřebným vitamíny, odčervovací tabletky a podobně. Má to obrovský smysl.

Přiblížila byste konkrétní případ, který jste při prohlídkách objevili?

Na Haiti není jednoduché sehnat léky, takže za námi dovedli třeba chlapce, kterého sužoval dlouhých osm měsíců zápal plic. Dali jsme mu vhodná antibiotika a ta naštěstí zabrala. Pak jsme u dvou dětí objevili srdeční vadou, ale na Haiti se operace srdce nedělají, takže jsme pouze mohli varovat rodiče, že každá nemoc či nachlazení může jejich dítě stát život. U některých starších pacientů jsme zase naměřili tak vysoký tlak až jsme se divili, že ještě stojí na nohou.

A co se ještě podařilo?

Setkala jsem se s dětmi obou škol, předala jim dopisy a zásilky od jejich českých sponzorů. Také jsme připravovali v Baie-de-Henne zřízení úplně první knihovny. Další by měla vzniknout v Gonaïves. S Charitou tam také dodáme knížky ve francouzštině. S Jirkou Paszem se podařilo pořídit kvalitní fotografie a natočit videa, která zobrazují to, co není o Haiti tolik známé. Navázali jsme spolupráci s Charitami Švýcarsko, Rakousko, Itálie, Belgie a také s organizací Care.

V Baie-de-Henne ještě chystáme zřídit dílnu pro švadleny, které budou šít uniformy do našich škol a snad se nám podaří navázat kontakty i s ostatními školami v zemi. Místní tento nápad nadchl. A máme další vizi. Pokud má někdo na Haiti střední školu, většinou nemůže z finančních důvodů pokračovat ve studiu na vysoké, proto otevřeme pro tyto mladé lidi týdenní semináře, kde se od starších Haiťanů, kteří něco umí, naučí například plést z palmového listí klobouky, vyrábět tašky, bubny či náramky. To pak mladým může zajistit obživu. Ideální by bylo oslovit hotely v hlavním městě, kde by mohli tyto výrobky prodávat turistům. To vše si budou řídit místní lidé, Charita jim přispěje na školitele a materiály do začátku, než se kurzy rozjedou.

Jaký moment na letošní cestě považujete pro sebe osobně za nejdůležitější?

Vždy přemýšlím, jestli má ta pomoc smysl. Silný zážitek ale pro mě byl, když za mnou dorazila mladá žena na vozíčku a její dvě malé děti. Ta žena sama nemůže vydělávat peníze a je s celou rodinou odkázaná na svou tetu a lidi, kteří se nad nimi smilují. Poděkovala mi za podporu a předala dopisy pro české dárce.Uvědomila jsem si, že kdybych měla pomoct jen této rodině, má to obrovskou cenu. Přestože ji tam necháváme svému osudu, aspoň trochu se jí snažíme tu situaci ulehčit.