Před čtvrt stoletím byl do čela olomoucké arcidiecéze jmenován František Vaňák

Déle než půldruhého roku čekali věřící olomoucké arcidiecéze po smrti apoštolského administrátora Josefa Vrany na nového biskupa. Dočkali se 26. července 1989, kdy byl administrátorem jmenován tehdy třiasedmdesátiletý František Vaňák. „V čele diecéze stál krátký čas, ale v mimořádnou dobu a šťastnými kroky se zapsal do jejích dějin,“ říká o svém předchůdci, od jehož ustanovení uplyne v sobotu pětadvacet let, současný arcibiskup Jan Graubner.

Olomouc: František Vaňák se narodil 28. června 1916 ve Vojtěchově na Konicku. Po studiích na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži nastoupil do semináře a na kněze byl vysvěcen roku 1941. Jako kněz působil ve Frenštátě pod Radhoštěm, v Olomouci u sv. Michala a v Rýmařově. V březnu 1950 byl promován na doktora teologie a začal působit u církevního soudu.

Okolnosti Vaňákova nástupu na arcibiskupský stolec osvětluje jeho nástupce Jan Graubner ve své knize Kněžské osobnosti: „Po více jak ročním jednání Svatého stolce s komunistickou vládou u nás byl 26. července 1989 jmenován administrátorem diecéze. Vláda tehdy ještě nedovolila jeho jmenování arcibiskupem, ale jeho biskupské svěcení [uskutečnilo se 26. srpna – pozn.] za bohaté účasti zahraničních kardinálů a biskupů i mnohých věřících bylo velkým povzbuzením. Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 byl 21. prosince jmenován arcibiskupem olomouckým a metropolitou moravským,“ dodává.

Ačkoliv Vaňákova služba netrvala dlouho, vlivem mimořádných okolností byla velmi intenzivní. „V listopadových dnech nechyběl na olomouckých demonstracích a vystupoval na řečnické tribuně, navázal kontakty se studenty i s novým vedením univerzity,“ vzpomíná na svého předchůdce Jan Graubner. Během nemnoha měsíců svého působení uvítal arcibiskup Vaňák na území arcidiecéze hned dvě významné návštěvy: na Velehradě hostil papeže Jana Pavla II. během jeho vůbec první návštěvy v postkomunistické zemi po pádu železné opony a v olomoucké katedrále zase přivítal Matku Terezu.

Ve svobodných poměrech začal také reorganizovat diecézi: jmenoval nové děkany, kněze vnucené církevními tajemníky na důležitá místa překládal na menší farnosti a na hlavní poutní místa opět uvedl řeholníky. Zřídil první pastorační centra na kurii, horlivě navštěvoval farnosti, biřmoval a besedoval s věřícími.

Za jeden z přednostních úkolů si stanovil obnovení kněžského semináře. Jeho budovu na Žerotínově náměstí v Olomouci dostalo arcibiskupství zpět v první polovině roku 1990 a nejnutnější opravy byly provedeny během prázdnin, takže bohoslovci mohli už v září nastoupit. Počátkem října pak začala výuka na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě, která byla opět včleněna do Univerzity Palackého. O rok později bylo obnoveno také Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. To už ale arcibiskup Vaňák ležel s vážnou nemocí, které také 14. září 1991 podlehl.

„Jeho pohřeb byl mohutnou manifestací jak v olomoucké katedrále, která nestačila pojmout věřící, tak na Svatém Hostýně, kde byl dle svého přání pohřben. Chtěl očekávat slavné vzkříšení v blízkosti mariánské svatyně, která ho po celý život přitahovala,“ píše arcibiskup Graubner a dodává: „V čele diecéze stál krátký čas, ale v mimořádnou dobu a šťastnými kroky se zapsal do jejích dějin.“

(gra)