Šťastný život dr. Jiřího Koplíka

Arcibiskupství olomoucké ve spolupráci s Arcibiskupskou knihovnou uspořádalo poslední květnový den večer poezie u příležitosti životního jubilea olomouckého básníka Jiřího Koplíka, který letos slaví 85 let. V Prečanově jubilejní knihovně byla prezentována jeho nová sbírka básní „Šťastný život“ (vydána vlastním nákladem, 2016). Jako některé předešlé práce ji graficky svými ilustracemi doprovodila Jana Krejčová.

… Veselé básně
se těžko rodí
na tvrdých stolech

ale na stromech
volně povlávají
stačí zachytit
tu nejkrásnější…

Recitace výběru básní se ujali Martina Pavlíková a Tomáš Žižkovský. Síla verše doznívala za doprovodu kytary v provedení Terezy Senovičové. Pro tuto příležitost byla vybrána skladba Septiembre argentinského skladatele Máxima Diega Pujola.

Pan doktor Koplík se narodil 30. září 1931 v Říkovicích u Přerova. Po gymnaziálních studiích absolvoval v letech 1950–1954 filozofii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Po učitelské dráze v Němčicích na Hané a v Kojetíně nastoupil do muzea a posléze do archivu v Zábřehu. Teprve potom se dostává do Olomouce, nejprve do Vědecké knihovny (1965–1978) a nakonec do Krajského pedagogického ústavu (1978–1991). V roce 1998 převzal od pana Bohuslava Smejkala správu Arcibiskupské knihovny v Olomouci. Knihovně zůstal věrný do konce roku 2011.

Jak napsal František Všetička, Jiří Koplík rozmnožil přespočetnou obec opožděných debutantů po sametové revoluci. Ale musíme upozornit, že již roku 1966 byla otištěna jeho báseň „Naděje“ v ostravském kulturním měsíčníku Červený květ. O tři roky později pak v novinách Univerzita Karlova uveřejnil protirežimní báseň „Odvažuji se“. Po roce 1989 opatřil první sbírky pseudonymem Jiří Stadník (Jabloňové listí, 1999; Po dešti čisto, 2006; Kraj nevyvolený, 2007; Trs života, 2009; Nejsme sami, 2011). Vlastním jménem pak vydal sbírky Bílý svět (2013), Stromy se nebojí (2014) a Šerák (2015). V roce 2016 dosavadní tvorbu rozmnožuje sbírka Šťastný život, která specifickým způsobem reflektuje nejen rozpolcenost lidské duše, pestrobarevnost lidského života, ale i jeho neduhy a nástrahy. Všímá si toho, co je nám často vlastní v současném, dosti nepřehledném a v mnohém dosti náročném světě:

… Tlačenice v hypermarketu
lidé hledají něco pro sebe
i na sebe
najdou zaplatí
rychle odejdou…

Z veršů této sbírky lze vycítit, jakoby by byly určitou bilancí, ohlédnutím se za dosavadním životem a zároveň i určitou reflexí současného vidění světa, který autora nenechává klidným. Sbírka odráží život člověka pevně spjatého s Bohem.

Koplíkovy texty jsou sice málomluvné, zkratkovité, ale hluboké svým obsahem. Jeho poezie je čistá, jasná a srozumitelná.

V posledním oddíle nové sbírky s názvem Zlepšit svět se autor zamýšlí nad aktuálními, tíživými a nelehce řešitelnými otázkami světa: „tisíce lidí vyhnali zlí střelci i celé rodiny bloudí světem, hledají poklidné město…“ Autor má pocit, jako bychom ještě nedozráli, plně nedorostli, jako bychom v sobě dusili, uchovávali mnohé z doby minulé, co nás v činech i myšlení stále svazuje a co často vede nejen naše slova, ale i činy – „žili jsme dlouho v nesvobodné zemi, jsme dosud plní staré plísně“. Básník vidí neduhy „divokého zvířete“ – tj. dnešního světa, vidí jeho problémy, nástrahy a především křehkost rovnováhy, bytí i světa. Nezamlčuje, jde přímo k jádru problému, nebojí se pojmenovat – „peníze rozhlodávají dobré vztahy mezi lidmi, rozbíjí celé rodiny a státy“. Jedinou zárukou je tedy podle básníka prazákladní princip, kterým je samotný Bůh, návrat ke kořenům, k tradici, návrat k Bohu, který, jak básník praví: „dovede i veliké zázraky…“

Sílu nové básnické sbírky dr. Koplíka spatřuji v její aktuálnosti, nepodbízivosti, výstižnosti a přesnosti a jasnosti slov. V jeho poezii nenajdeme sarkasmus, ne humor, naopak ale čistou a nefalšovanou radost vyvěrající z trefného spojování slov (…naše oči viděly jen málo z kredence světa…), která zasáhnou nitro duše. Jeho verše jsou psány tak, jak mají, nic více nepotřebují a snad mohou být i návodem, jak šťastně prožít život.

Sbírka má sílu a použiji slov autora, otevírat srdce „ztvrdlá, kamenná, umlácená životem“.

… svět lze vrátit k Bohu
který dovede i veliké zázraky…

Na závěr večera zazněly na počest jubilanta lidové písně z Hané (Daleká šeroká, V Prostijově na renko a Čelechovská kaplečka). Zpívaly Vendula Burgetová, Marie Štěrbová a Jana Trtíková.

Do dalších let života přejeme panu doktoru Jiřímu Koplíkovi hodně zdraví a nezdolnou tvůrčí energii.

Martin Kučera

Fotogalerie