Ve Vítkovických železárnách lidé obdivovali Zavraždění sv. Václava

Monumentální obraz Zavraždění sv. Václava, který půl druhého století ležel na půdě kroměřížského zámku a zde byl objeven loni na jaře, byl ve čtvrtek 27. září 2012 slavnostně odhalen v interiéru někdejšího plynojemu, dnes multifunkční auly Gong v areálu Dolní oblasti Vítkovice. Zároveň byla zahájena veřejná sbírka na druhou etapu restaurování obrazu.

Ostrava-Vítkovice: Osmimetrový obraz Antona Pettera (1781–1858), dokončený v roce 1844, je s Vítkovicemi spojen historicky. „Zakladatelem našeho podniku byl arcibiskup olomoucký arcivévoda Rudolf Jan a po jeho smrti firemní majetky přešly do vlastnictví arcibiskupství. V roce zahájení prací na obrazu byly tedy Vítkovice, stejně jako zmíněné dílo, ještě v držení této instituce,“ objasnila souvislosti historička a vedoucí archivu společnosti Vítkovice Hana Šústková. To byl také důvod, proč Nadace Machinery Fund poskytla necelého půl milionu korun na první etapu restaurování obrazu.

„Restaurátorské práce byly svěřeny dílně manželů Šárky a Petra Bergerových. Obraz prošel důkladným scelením a konzervací tak, aby nemohlo dojít k jeho dalšímu chátrání,“ uvedla tisková mluvčí společnosti Vítkovice Machinery Group Eva Kijonková.

Slavnostní odhalení obrazu v aule Gong se uskutečnilo v předvečer slavnosti sv. Václava za účasti asi stovky hostů. Ke shromážděným promluvil nejprve olomoucký arcibiskup Jan Graubner a představil jim osobnost knížete sv. Václava. „Z lidského hlediska se mu moc nedařilo, ale jeho dílo později převzali jiní, což je připomínkou i pro nás, abychom to, že se nám třeba hned nedaří, nepovažovali hned za prohru,“ uvedl arcibiskup Graubner. Po jeho promluvě vystoupil ředitel olomouckého Muzea umění prof. Pavel Zatloukal a shrnul historii cenného díla.

Podle ostravsko-opavského biskupa Františka Václava Lobkowicze se kulturní úroveň národa pozná podle toho, jak pečuje o odkaz minulých dob. „Dnes jsme svědky takové události, kdy se jedno dílo podařilo zachránit,“ řekl také biskup a dodal: „Po dokončení restaurátorských prací bude obraz umístěn v odsvěceném kostele sv. Václava v Opavě, který slouží jako dějiště kulturních akcí.“

Před samotným odhalením obrazu vystoupil také ředitel společnosti Vítkovice Machinery Group Jan Světlík. „Obraz, který bude nyní vystaven v naší aule a po restaurování v opavském kostele, se může stát významným turistickým tahákem Moravskoslezského kraje,“ uvedl Světlík a svěřil se také se svým snem: „Jednou se do našeho kraje možná nebude jezdit jen za nákupem plechu a strojírenských součástek, ale také za kulturou.“

Restaurátoři: Současným umístěním jsme nadšeni!

Zásluhu na tom, že obraz sv. Václava mohl být navzdory svému značně poškozenému stavu vyvěšen na veřejnosti, mají akademičtí malíři a restaurátoři, manželé Šárka a Petr Bergerovi z Písečné u Žamberka. Položili jsme jim několik otázek.

V jakém stavu jste obraz dostali do péče?

Obraz byl po mnoho desetiletí natočen na dřevěném válci o malém průměru a ležel zapomenut na půdě kroměřížského zámku. Stopy poničení i archivní zprávy z roku 1921 svědčí o tom, že po nějakou dobu byl obraz z válce sňat, zavinut bez jakéhokoliv zabezpečení a dokonce i několikanásobně přeložen, což znamenalo zásadní degradaci – polámání a zkrabacení plátna a následné opadání malby v okolí zlomů a trhlin.

Další velké, plošné poničení se nachází v horní třetině obrazu – stopy dlouhodobého zatékání a silná vrstva usazených povrchových nečistot dokazují, že obraz byl ponechán dlouhou dobu polorozvinutý a byl vystaven nepříznivým povětrnostním vlivům, jako je zatékání. Obraz byl již na počátku dvacátého století tehdejším kroměřížským archivářem Antonínem Breitenbacherem shledán jako „zubožený“ a je pochopitelné, že i dalších devadesát let se na stavu díla projevilo negativně.

Co bude restaurování tohoto díla obnášet?

Rozsah restaurátorského zásahu vyplývá ze stavu obrazu. Pro časovou i finanční náročnost bylo restaurování rozděleno do dvou etap. V první fázi byly vyrovnány zlomy a nerovnosti v plátěné podložce, poté byl obraz stabilizován, tedy nažehlen na nové plátno tak, aby další degradace barevné vrstvy již nemohla pokračovat. Protože tuhé plátno má značnou tvarovou paměť, musela být vložena ještě speciální papírová mezivrstva, a to v celé ploše formátu. V této fázi byla v horní části provedena jedna malá sonda do povrchových nečistot při okraji a jedna větší sonda v místě letícího andílka tak, aby i laický divák získal představu o stupni znečištění malby. Poté byl obraz převezen do Vítkovic, napnut na nově vyrobený napínací (spodní) rám, postaven a za pomoci horolezců a jejich techniky vynesen do současného místa.

V další etapě pak bude jeho celý povrch očištěn jak od nečistot a stop zatékání, tak i od původní, dnes zežloutlé lakové vrstvy. Dále budou všechny defekty vytmeleny pružným tmelem a pojednány retuší. Na závěr bude obraz opatřen vrstvou damarového laku, který nejen že bude nadále malbu chránit, ale také navrátí barvám lom světla i původní barevnost.

Jak vůbec restaurování tak velkého díla probíhá?

I když jednotlivé úkony prováděné na tomto obraze patří vlastně k běžné restaurátorské rutině, úctyhodné rozměry jednoho z největších obrazů v České republice posunují naši práci do v podstatě neprobádaných oblastí. Vždyť, alespoň pokud je nám známo, nebyl takto velký obraz u nás dosud nikdy rentoilován (nažehlen) na nové plátno. Proto každá manipulace s obrazem musela být krok po kroku přesně propočítána a i ta nejjednodušší operace musela být dopředu pečlivě rozmyšlena.

Měli jsme to štěstí, že se nám podařilo dát dohromady schopný tým pomocníků, kteří byli ochotni přiložit ruku k dílu, kdykoliv to bylo potřeba. Pro představu: jenom samotný napínací spodní rám váží přes 200 kilogramů a společně s obrazem přes 300 kilogramů. Proto není divu, že např. pro otočení či přenesení plátna bylo potřeba 8–10 asistentů a při instalaci v Gongu pomáhalo několik desítek lidí.

Jste se současným umístěním v aule Gong spokojeni?

Krátce a stručně: jsme nadšeni! Dílo, ve své době tak revoluční, že jej nebylo možné ani prezentovat, se v industriálním, velkoryse rekonstruovaném prostředí bývalého plynojemu odhaluje v plné své monumentalitě. Konfrontace s majestátním prostorem vstupní haly Gongu přináší do chápání díla další duchovní dimenzi.

Je třeba zdůraznit, že obraz nebyl dosud nikdy jako celek představen veřejnosti – vždyť i jeho jediné vystavení v rámci vídeňského Salónu těsně po dokončení proběhlo nedůstojně, se zahnutou horní částí kompozice, protože dané prostory nebyly dostatečně veliké.

Jsme velmi vděčni, že ředitel Jan Světlík vystavení rozpracovaného obrazu v Gongu umožnil a jsme přesvědčeni, že i budoucí prezentace již plně rehabilitovaného díla v unikátních prostorách kostela sv. Václava v Opavě bude stejně současná, moderní a že bude pro diváka stejně inspirativní. V tomto případě může být „monumentalita“ chápána nikoliv ve zploštělém „Guinessovském“ smyslu, ale opravdu v celé živosti, rozporuplnosti a nadčasovosti.

(gra)