Velikonoční pozdrav arcibiskupa Jana Graubnera

Drazí bratři a sestry,

každému z Vás přeji a vyprošuji pravou velikonoční radost ze setkání se zmrtvýchvstalým Kristem.

Emauzští učedníci byli tak naplněni bolestí z Kristovy smrti, že se jen navzájem utvrzovali ve smutku a beznaději a nebyli schopni Ježíše poznat, ani když se k nim na cestě sám připojil. Nechal je vymluvit. Trpělivě naslouchal. Pak jim vysvětloval Písma, sděloval Boží slovo. Jejich srdce se začala uzdravovat, takže jim začalo být s Ježíšem dobře. Dokonce přestali myslet na sebe a naléhali na Ježíše, který dělal, jako by chtěl jít dál, aby šel k nim na večeři. Skutek lásky a společenství s Kristem je osvobodilo od svázanosti vlastním smutkem a beznadějí. Láska otevírá oči. V jejím světle poznáváme Boha, protože, když milujeme, Bůh, který je Láska, je v nás. A co teprve, když se společenství s Kristem dovrší přijetím Eucharistie!

Ježíš neváže učedníky na svou osobu. Zmizí jim z očí. Oni správně pochopí, že musejí spěchat do společenství církve. Proto se ještě v noci vrátí k apoštolům do Jeruzaléma. Bůh je zázračně uzdravil, proto je třeba se ukázat kněžím. Tam se jejich víra upevní a oni se ve společenství církve znovu setkají s Kristem.

Drazí bratři a sestry, když přijdou v životě těžké chvíle, když se ztrácí naděje, naslouchejme Božímu slovu a přijímejme ho s důvěrou, hleďme na Kristovu tvář, vyjděme ze svého smutku a uzavřenosti skutky lásky k bližním. Budeme-li mít sílu prakticky milovat, budeme schopni vidět Boží věci a připravíme se na to, abychom Krista, jehož přijímáme v Eucharistii, skutečně poznali, zakusili jeho uzdravující moc a pevněji se zapojili do společenství církve. Správné prožívání Velikonoc buduje církev i dnes.

Za vaši spolupráci děkuje a všem ze srdce žehná

+ arcibiskup Jan