Vojenský kaplan Knichal přednášel na AG o misi v Afghánistánu

Je role církve v armádě důležitá? Jak máme nahlížet na migrační krizi a ozbrojené konflikty zejména na Východě? Tyto a mnohé další otázky položili ve středu 20. dubna 2016 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži (AG) účastníci přednášek plk. P. Jaroslava Knichala. Ten sem přijel na pozvání místní skupiny České křesťanské akademie a sloužil také dvě bohoslužby.

Součástí návštěvy hlavního vojenského kaplana Armády ČR v Kroměříži byla ve středu dopolední přednáška pro studenty AG. Večer slavil „studentskou“ mši svatou v kostele sv. Jana Křtitele a po ní přednášel o svém působení v armádě také pro veřejnost. Ve čtvrtek ráno pak slavil mši svatou ve školní kapli sv. Stanislava a s Kroměříží se rozloučil společnou snídaní se studenty v čajovně AG.

Průběh dopolední přednášky popsal student kvinty Vojtěch Batůšek:

Mohlo by se zdát, že církev a armáda v dnešní době nejdou moc dohromady. Opak je pravdou! Ve středu 20. dubna nás o tom přesvědčil absolvent AG P. Jaroslav Knichal, který je od loňského roku hlavním kaplanem Armády České republiky. Připravil si přednášku pro studenty třetího ročníku a kvinty.

Dozvěděli jsme se, co zahrnuje služba vojenských kaplanů. Ti v armádě nejsou primárně proto, aby vykonávali náboženské obřady, ale zejména, aby doprovázeli vojáky v jejich službě a na misích, pomáhali jim v těžkostech, komunikovali s velením a zajišťovali náležitosti při úmrtí vojáků.

Duchovní služba AČR není zřízena jen pro věřící vojáky, ale pro všechny bez rozdílu vyznání. Jedná se totiž o ekumenickou službu, takže kaplani nejsou jen z římskokatolické církve, ale i z ostatních církví. Otec Jaroslav nám popsal historii obnovy této služby v české armádě (prvním vojenským kaplanem po roce 1989 byl P. Tomáš Holub, nedávno zvolený biskup plzeňské diecéze).

Otec Knichal hovořil i o své účasti na zahraničních misích, jak se chovat, když se základna ocitne v nebezpečí, a jaký je rozdíl mezi etickým chováním vojáka ve službě a mimo ni. Dověděli jsme se, kde má armáda své kaple a jaké Duchovní služba AČR pořádá pro vojáky akce.

Krátce zavzpomínal i na léta strávená na AG, kde byl prvním prezidentem studentského parlamentu. Na konci přednášky byl ještě čas na zodpovězení dotazů. Přednáška sklidila u studentů velký ohlas.

Večerní přednášku pro veřejnost ve studentském klubu AG obohatila přítomnost dalších dvou přímých účastníků misí, kteří se zde setkali s P. Knichalem – absolventky AG Martiny Štěpánkové (rozené Neškudlové) a Radka Dočkala.

Obě přednášky moderoval předseda ČKA v Kroměříži Štěpán Bekárek.

Některé otázky a odpovědi

Baví vás služba u armády?

Ano, baví. Služba vojenského kaplana je pro mě obohacující. Věřím, že vše, co v tomto čase zakouším v armádě, budu moci jednou zúročit ve farnosti, kam budu poslán.

Myslel jste si někdy, že běží poslední minuta vašeho života?

Skutečnost, že běží poslední minuta mého života, jsem si uvědomoval v každém okamžiku svého působení na zahraniční misi. Tento moment mi pak pomáhal být stále obezřetný a nepodceňovat žádné maličkosti.

Jak vzpomínáte na své studium na Arcibiskupském gymnáziu?

Vzpomínám na ně velmi rád. Pokud je to jen trochu možné, tak se sem vracím, ať už na pozvání vedení školy, nebo na setkání spolužáků.

Bydlel jste na Domově mládeže? Co si vybavíte, když si v souvislosti s internátem?

Ano, bydlel jsem na Domově mládeže. Vybavím si hlavně nová přátelství, která se na internátu vytvořila. Ať už to bylo při sportu na zahradě, při zpívání ve sboru, při duchovních setkáních atd. Často si na ty okamžiky vzpomenu a jsem za ně nesmírně vděčný. V tuto chvíli mohu říci, že nelituji jediného dne, jediné hodiny prožité na internátu.

Kteří učitelé se vám nejvíce vryli do paměti?

Nechci odpovídat diplomaticky, že všichni. Nejde však nic jiného říci. Mně osobně se všichni vryli do paměti a na všechny rád vzpomínám. Každý učitel a na domově vychovatel byl jedinečný. Od každého si člověk mohl vzít něco, co pak dokázal uplatnit v dalším životě. Pokud bych měl opravdu jmenovat někoho konkrétního, tak to bude můj třídní Petr Krejčí a spirituál Jan Bobčík.

Blíží se období maturity, jaké máte zážitky z ní?

Maturita? To už je dávno. Přiznám se, že vlastní den a průběh maturity si moc nevybavuji. Spíše si uvědomuji čas před a po maturitě. Před maturitou to byly pocity obav, strachu, sevřeného žaludku, dám to nebo ne atd. Měl jsem pocit, že čím více se učím, tím nic nevím. Prostě chaos, zmatek. A po maturitě? Neskutečná úleva.

Co byste vzkázal studentům?

Prožíváte mládí svého života. Díváte se vstříc budoucnosti s mnoha očekáváními. Máte své projekty, sny, ideály. Dozrává ve vás volba pro zbytek vašeho života. Z tohoto důvodu si kladete mnoho otázek týkajících se bytí člověka, života… V závěru všech je otázka, kde čerpat a jak ve svém srdci vyživovat plamen naděje pro všechny ty otázky a následně odpovědi.

V životě nestačí jen materiální dobra a osobní kvality. A tak vám přeji, ať do svého života, k tomu všemu, přizvete nejlepšího přítele: Ježíše Krista. Ten, který zahrne celek a který vám může předložit a darovat to, čeho vy sami, i přes své kvality, nejste schopni dosáhnout.

Otázky kladl Vojtěch Batůšek, 5. K

Fotogalerie (foto Iva Bekárková)

Další snímky jsou k dispozici na tomto místě