Významné jubileum P. Karla Andrejeviče Tinky SDB

P. Tinka, za komunistů nazývaný P. T. - Karel Andrejevič Tinka, salesián a kněz, několik let pověřený pravomocemi inspektora salesiánů - se 12.2.2010 dožil požehnaných 90 let života. Děkovná bohoslužba k životnímu jubileu P. Karla Tinky proběhla v sobotu 13.2. v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jižních Svazích.

Otec Karel se narodil v ukrajinském Kyjevě. Když byl dítětem, jeho rodina se přestěhovala na Moravu. Se salesiánským dílem se seznámil v roce 1931 ve Fryštáku, kde začal studovat střední školu. V roce 1937 složil po ročním noviciátě první sliby na Slovensku ve Svätém (Hronském) Beňadiku. Teologická studia dokončoval v Ostravě. Další dva roky působil v Oseku u Duchcova, kde byl biskupem Weberem v roce 1947 vysvěcen na jáhna a kněze.

Do roku 1950 pak působil v Praze a zároveň studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy; komunistický režim mu dovolil složit pouze první státnici. Od dubna do září 1950 byl internován v Oseku, do roku 1954 byl u Pomocných technických praporů (PTP).

"Stalo se, že při jednom cvičení u PTP na Libavě utrpěl P. Chudárek pádem nějaké vnitřní zranění, byl propuštěn do civilu a podařilo se mu pravděpodobně přes filatelistické známosti (byl vášnivým filatelistou a udržoval styk s celým světem) navázat kontakt s Turínem. Odtud přišlo pověření pro P. Karla Tinku, aby vykonával nad rozptýlenými spolubratry inspektorskou pravomoc. Bylo to dobré řešení, protože P. Tinka byl výborný salesián a byl ochoten z lásky k dílu vzít na sebe tuto těžkou odpovědnost." - Z Knihy naděje od Oldřicha Meda a Josefa Topinky. To bylo v době, kdy byl tehdejší inspektor-provinciál P. Antonín Dvořák ve vězení.

Otec Tinka pak pracoval dva roky jako zedník. V listopadu 1956 byl zatčen a ve valdickém vězení strávil 4 roky. Po propuštění se v Otrokovicích vyučil elektrikářem a v roce 1962 dokonce složil mistrovskou zkoušku. Do roku 1968 pracoval jako elektromontér, než se podařilo, že byl na farním úřadě ve Zlíně zaměstnán jako tajemník a údržbář a díky tamnímu faráři mohl neoficiálně vypomáhat jako kněz.

Po roce 1990 se ve Zlíně i přes nepříjemný revmatismus obětavě pustil do kněžské služby v jedné z největších farností v republice, kterou převzali salesiáni. Neúnavně se věnoval přípravě snoubenců, rodičů před křtem dětí, vedl farní agendu. Když byl v roce 2006 dokončen salesiánský areál na Jižních Svazích ve Zlíně, kam se salesiánská komunita přesunula, s naprostou samozřejmostí se ve svých 86 letech přestěhoval i otec Karel s jasným konstatováním: "Jsem přece salesián."

Blahopřejeme otci Karlovi k jeho životnímu jubileu, děkujeme za jeho věrnost v povolání, za ochotu převzít zodpovědnost v hodně těžkých dobách, za poctivost a obětavost v kněžské službě a duchovní správě, ale také za humor, který je fascinující a odzbrojující.