Zástupci moravských matic se sešli v Zašové

V neděli 15. dubna 2018 proběhl již pátý ročník setkání moravských matic – členů a příznivců Matice svatohostýnské, Matice velehradské, Matice svatokopecké, Matice svatoantonínské, Matice cyrilometodějské, Matice radhošťské a Matice zašovské. Mši svatou v poutním kostele v Zašové celebroval Mons. Jan Peňáz. Foto Vojtěch Pospíšil / Člověk a Víra.

Z kázání Mons. Peňáze:

„Ve 2. čtení jsme slyšeli výzvu, abychom nehřešili. Píše to svatý Jan, ten mladíček, který doprovázel Pána Ježíše, píše to ve svém stáří jako životní moudrost. A má pravdu. Mohou mu však dnes mladí lidé rozumět? Může mu rozumět dnešní člověk? Zná se slovo hřích? Když si někdo řekne o hříšné peníze za nějakou jednoduchou revizi, vůbec to není úsměvné. A když podvodníci nabízejí důchodcům, že jim vrátí přeplatek za vodu nebo elektřinu, ale že nemají drobné, a pak toho prostého důvěřivého starouška o všechno okradou, to už je k pláči, možná i ke vzteku.

To je ten hřích – podraz. Jako ten první hřích v ráji. Pán Bůh našim prarodičům všechno dal, všechno jim nechal kromě jediného stromu. A ďábel jim nic nedal, jen falešně sliboval, že na tom budou ještě lépe, a pak jeho vinou o všechno přišli. To byl ten podraz. Každý hřích je podraz. Proto má pravdu svatý Jan, když nás vyzývá: Nehřešte. Nechceme se přece živit podrazy, nechceme ničit druhé a zneužívat jejich nevědomosti či jednoduchosti. To opravdu ne.

Zlo je však někdy tak lákavé, a my jsme jen lidé slabí. Nedivme se, že lidé zkoušejí to, co vidí, zvláště když se jim ani nenaznačí, že to může být špatné. A člověk upadne, klesneme do hříchu. Proto nás svatý Jan ubezpečuje, že máme přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého, který nám pomůže.

S hříchem se tedy dá něco dělat, není dobré se tvářit, že to přece hřích není, to dělají všichni. Máme přímluvce, a ten několikrát řekl apoštolům: Pokoj vám. Poprvé přitom dodal: Můžete hříchy odpouštět – mým jménem, pro moji smrt. Musíme je však uznat, což není tak jednoduché. To chce kající smýšlení, jak nám připomněl hlavní z apoštolů, svatý Petr, jak jsme to slyšeli v 1. čtení. Ne vymlouvání, že to dělají druzí, žádné chlácholení, ale kající smýšlení. Uznání své chyby, svých slabostí.

Bratři a sestry, každá pouť je pokání, nejen ta pěší, jak se zdá na první pohled. I když jedete autem a sedíte na měkkých polštářích, je to pokání. Ale: každá pouť má cíl, jinak by to bylo jen toulání, kam nás nohy zanesou. A v cíli – v poutním kostele – se zpovídá. Kněží, kteří mají na starosti poutní místo, se starají o duše, o hygienu duší, proto z pověření Ježíše Krista jediného prostředníka nabízejí jeho odpuštění. A papež František často o zpovědi mluví, sám také v bazilice sv. Petra zpovídá a osobně tam ke svaté zpovědi chodí.

Proto nestačí jen dojít na hlavní náměstí, i když je to náměstí sv. Petra ve Vatikáně – anebo ta krásně upravená náves zde v Zašové – proto nestačí jen vstoupit do poutního chrámu Páně, ale je potřeba dojít až ke zpovědnici, kde poznáme, přímo prožijeme, že i my hříšní máme přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého, který trpěl a zemřel, jak sám řekl v dnešním evangeliu, aby všem národům byly odpuštěny hřích, tedy i našemu národu, i nám.

O to odpuštění hříchů se otcovsky starají otcové duchovní. Někdo jiný se však musí postarat o doplnění tekutin, můžeme říci o jejich dopuštění, prostě o pitný režim. A – jsme jen lidé – také je potřeba zbytečné tekutiny vypustit. Jsou to takové mateřské starosti, proto jsou anebo se na dalších poutních místech zakládají matice, aby opravdu mateřsky pečovaly o poutníky. O jejich základní životní potřeby , o posilnění na těle i o místo k odpočinku. Proto jsme tady. A činnosti všech matic všech moravských i českých poutních míst: Zdař Bůh!“

Fotogalerie (foto Vojtěch Pospíšil / Člověk a Víra)