Studna v době postní

„Mezi nebem a zemí“ je název dalšího pondělního zastavení na konci všedního dne. Tématem tohoto Setkání u studny totiž bude křížová cesta i mučednická smrt básníků a publicistů 20. století a nad jejich životem i dílem se zamyslí PhDr. Jan Stříbrný, historik a bývalý viceprezident České křesťanské akademie. Podvečerní setkání v pondělí 5. března 2018 se tentokrát uskuteční celé v sakristii katedrály sv. Václava a jako vždy od 17.30.

Právě postní doba je vhodný čas zastavit se nad odkazem života a slovesné tvorby básníků Jana Zahradníčka a Patrika Kužely, OP, spisovatele Alfreda Fuchse, dále kněží P. Augustina Schuberta, OSA a P. Jaroslava Šumšala. Jan Stříbrný poukáže na přesah jejich konání a oběti do každodenní situace námi prožívaných dnů a poskytne současnému člověku inspiraci k reflexi událostí novodobé historie pro náš život a dění okolo nás.

Setkání u studny s historikem PhDr. Janem Stříbrným se koná v pondělí 5. března od 17.30 v sakristii katedrály sv. Václava v Olomouci.

A krátké ohlédnutí za únorovou Studnou, která nabídla projekci filmu německého režiséra T. Riedelsheimera „Řeky a přílivy“. Film vybral a představil filmový režisér doc. Vladimír Suchánek, jeden ze zakladatelů křesťanského filmového studia Velehrad. V letech 1990 – 2016, kromě jiné bohaté odborné a pedagogické činnosti, přednášel na Katedře filmových a divadelních studií UP Olomouc.

Jeho výběr filmu o skotském výtvarném umělci Andy Goldsworthym, tvořícího v tzv. land artu, byl pro pravidelného návštěvníka Setkání u studny krásné a velmi vhodné navázání, doplnění i rozvinutí předešlých témat: umění napříč staletími se spisovatelem a výtvarníkem O. Seluckým, o kráse krajiny s hajným, básníkem a muzikantem J. Nohelem a o kráse vesmíru s milovníkem astronomie J. Suchánkem.

Film Řeky a přílivy z roku 2002 představuje člověka nesmírně pozorného a vnímavého vůči místům krajiny, ve kterých a ze kterých tvoří svá umělecká díla v čase a prostoru. Umělcovým nástrojem jsou jeho ruce a materiálem to, co právě nachází ve vybraném místě krajiny. Ta místa jsou mořská pobřeží či zátočiny, řeky i potůčky, pastviny a lesy. Ve své tvorbě počítá s přílivy i odlivy, s tekoucí vodou, s ročními obdobími. To posouvá jeho tvorbu do dalších rovin už bez jeho přičinění. A protože je také vynikajícím fotografem, dalším rozměrem jeho díla jsou fotografie jeho tvorby, tvorby vycházející a vracející se do krajiny. Jeho dílo je jakousi meditací, modlitbou, chválou a ve výsledku oslavou krajiny a přírody. Po shlédnutí filmu jako bychom dostali nové oči, které vidí, co ještě neviděly, novou vnímavost pro krajinu, ve které žijeme: nově poznávali její barvy, tvary, pohyb, ale i zvuk.

Jestli tento významný britský výtvarník věří v Boha Stvořitele, anebo nevěří, to řečeno nebylo. Film ale ve svém výsledku – kamera, střih, hudba – ukazuje umělecké dílo člověka, který bere do svých rukou to, co dává krajina, s pokorou, úctou a láskou; svou tvorbou vzdává díky a chválu za to, co dostal, a povznáší to; a potom vše opět odevzdává času a prostoru, ze kterého momentální dílo vyrostlo. V celé umělecké tvorbě tohoto člověka, tvorbě sloužící a povznášející se k dílu toho nejvyššího Stvořitele, se ukazuje hravost, radost a krása, kterou si člověk nese ještě dlouho po shlédnutí tohoto nevšedního, poutavého a inspirujícího snímku.