U studny se svatým Františkem

Setkání u studny v pondělí 7. prosince 2015 přivítá olomoucké braty kapucíny a s nimi významného a velmi radikálního světce Františka z Assisi prostřednictvím jeho myšlenek z knihy „Spisy Sv. Františka“.

Olomouc: Listopad přinesl ke Studni „dušičkové“ texty významných českých autorů, a to Otokara Březiny a Jana Čepa, korunované úryvkem ze závěru knihy Zjevení. Autorka a interpretka kompozice Martina Pavlíková vybrala záměrně pro úvod Březinovu báseň Matka:

A jako tvoje kdys i moje cesta smutná:
bez vůně den je můj, bez barev, květů, jasu;
plod žití suchý jen, jenž jako popel chutná,
tvým stínem ovíván se stromu trhám času,

aby hořkost, smutek a bolest veršů, které ale přesto prostupuje užaslý obdiv a úcta:

… smrt svoji líbala a v těžké agónii
ret její s úsměvem jen slova díků šeptal,

byl odrazovým můstkem pro nesmírně hlubokou a strhující povídku Jana Čepa Smrt starého Zavadila, ve které nás vtahuje do posledních chvílí „nejstaršího člověka z farnosti“. V této povídce nás Jan Čep nejen přitahuje k lůžku umírajícího člověka, ale ukazuje smrt jako nesmírně důležitou součást života všech okolo:

„Takhle umírá člověk,“ říkali si, „takhle umírá nejstarší člověk z farnosti. Viděl, co my jsme neviděli, a zůstal s tím u nás až do této chvíle. Teď odchází, a to, co bylo s námi skrze něho, se rozpadá v prach.“ … Prokopovy oči byly suché – oči všech lidí, kteří se naskytly k mrtvému, byly suché – neboť tato smrt se nezdála nespravedlivá… Toto byl život, a toto je smrt – takový je zákon, který nelze odvrhnout.

A závěrečná slavnostnost, která dává tušit božský přesah a Boží milosrdenství:

Byly krásné dni s modrým nebem, kterého bylo všude plno, neboť pole se obnažovala a stromy řidly. A do této široširé modři, do tohoto líbezného světla, které stékalo tiše po cestách, zaduněly zvony, ohlašující smrt starého Zavadila, posledního pamětníka starých časů, který žil, umřel a odešel na věčnost, aby si vyřídil s Bohem tajné účty… Lidé chtěj nechtěj přestávali mluvit, přestávali se zabývat malichernými věcmi, a jejich myšlenky sledovaly s chvěním rozmach a vznešenost této závratné melodie, která otřásá zemí a dotýká se nebes – této burácející melodie, na jejíž rozpoutání stačí život a smrt jediného člověka. (Hranice stínu, 1935)

Závěr pak patřil neochvějné naději tryskající ze slov knihy Zjevení:

A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo… Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků. (Zj 22,1.5)

Myšlenkový oblouk kompozice byl podpořen citlivou a zároveň barevnou a bohatou kytarovou improvizací Jiřího Týfy.

Druhá část Studny v kavárně Amadeus byla neméně barevná, ale už jinak, a velmi živá, a to i následnou zaujatou debatou všech přítomných. Hostem zde byla PhDr. Jitka Jonová, Th.D., odborná asistentka na Katedře církevních dějin a dějin křesťanského umění CMTF, která kromě katolické teologie absolvovala i obor historie a obor dějiny výtvarných umění na Filozofické fakultě UP. Téma, které velmi živě, barvitě a poutavě v souvislostech dokázala předávat, bylo úloha výtvarného umění v liturgii: „Co je podstatné si uvědomit,“ řekla, „že v průběhu dějin se proměňoval a vyvíjel vkus společnosti v oblasti výtvarného umění, a to i v liturgii. To, co jedna doba obdivovala, druhá zavrhovala. Podstatné pro rozvoj člověka je pěstovat vnímavost a vkus, což v sobě zahrnuje jak schopnost učit se, pěstovat živé vztahy, tak také schopnost poznávat hodnoty; nahlížet na věci i situace v kontextu, v souvislostech.“

Adventní Studna přinese pohled na chudobu tak, jak ji vnímal sv. František z Assisi. Můžeme si položit otázku: Jak se tedy kloubí tato chudoba s krásou či dokonce pompézností architektury, sochařství, obrazů a dalších uměleckých děl? S myšlenkami sv. Františka nás obeznámí bratr Radek Navrátil, který je také jedním z tvůrců audionahrávek Spisů sv. Františka umístěných na webu kapucínského řádu.

Přijďte se v době adventní zastavit a občerstvit ke Studni, a to v pondělí 7. prosince od 17.30 hodin do sakristie katedrály sv. Václava a od 18 hodin do kavárny Amadeus na Václavském náměstí. Za Arcibiskupství olomoucké a dómskou farnost srdečně zve Martina Pavlíková.

Fotogalerie (foto Jana Hajdová)